1 Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho.

2 Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

3 Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

4 Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

5 Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

6 K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

7 Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já. [ (Psalms 142:8) Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš. ]

1 Yüksek sesle yakarıyorum RABbe, 2 Yüksek sesle RABbe yalvarıyorum.

2 Önüne döküyorum yakınmalarımı, 2 Önünde anlatıyorum sıkıntılarımı.

3 Bunalıma düştüğümde, 2 Gideceğim yolu sen bilirsin. 2 Tuzak kurdular yürüdüğüm yola.

4 Sağıma bak da gör, 2 Kimse saymıyor beni, 2 Sığınacak yerim kalmadı, 2 Kimse aramıyor beni.

5 Sana haykırıyorum, ya RAB: 2 ‹‹Sığınağım, 2 Yaşadığımız bu dünyada nasibim sensin›› diyorum.

6 Haykırışıma kulak ver, 2 Çünkü çok çaresizim; 2 Kurtar beni ardıma düşenlerden, 2 Çünkü benden güçlüler.

7 Çıkar beni zindandan, 2 Adına şükredeyim. 2 O zaman doğrular çevremi saracak, 2 Bana iyilik ettiğin için.