1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
1 And Eliphaz the Temanite answereth and saith: --
2 Doth a wise man answer [with] vain knowledge? And fill [with] an east wind his belly?
3 To reason with a word not useful? And speeches -- no profit in them?
4 Yea, thou dost make reverence void, And dost diminish meditation before God.
5 For thy mouth teacheth thine iniquity, And thou chooseth the tongue of the subtile.
6 Thy mouth declareth thee wicked, and not I, And thy lips testify against thee.
7 The first man art thou born? And before the heights wast thou formed?
8 Of the secret counsel of God dost thou hear? And withdrawest thou unto thee wisdom?
9 What hast thou known, and we know not? Understandest thou -- and it is not with us?
10 Both the gray-headed And the very aged [are] among us -- Greater than thy father [in] days.
11 Too few for thee are the comforts of God? And a gentle word [is] with thee,
12 What -- doth thine heart take thee away? And what -- are thine eyes high?
13 For thou turnest against God thy spirit? And hast brought out words from thy mouth:
14 What [is] man that he is pure, And that he is righteous, one born of woman?
15 Lo, in His holy ones He putteth no credence, And the heavens have not been pure in His eyes.
16 Also -- surely abominable and filthy Is man drinking as water perverseness.
17 I shew thee -- hearken to me -- And this I have seen and declare:
18 Which the wise declare -- And have not hid -- from their fathers.
19 To them alone was the land given, And a stranger passed not over into their midst:
20 `All days of the wicked he is paining himself, And few years have been laid up for the terrible one.
21 A fearful voice [is] in his ears, In peace doth a destroyer come to him.
22 He believeth not to return from darkness, And watched [is] he for the sword.
23 He is wandering for bread -- `Where [is] it?` He hath known that ready at his hand Is a day of darkness.
24 Terrify him do adversity and distress, They prevail over him As a king ready for a boaster.
25 For he stretched out against God his hand, And against the Mighty he maketh himself mighty.
26 He runneth unto Him with a neck, With thick bosses of his shields.
27 For he hath covered his face with his fat, And maketh vigour over [his] confidence.
28 And he inhabiteth cities cut off, houses not dwelt in, That have been ready to become heaps.
29 He is not rich, nor doth his wealth rise, Nor doth he stretch out on earth their continuance.
30 He turneth not aside from darkness, His tender branch doth a flame dry up, And he turneth aside at the breath of His mouth!
31 Let him not put credence in vanity, He hath been deceived, For vanity is his recompence.
32 Not in his day is it completed, And his bending branch is not green.
33 He shaketh off as a vine his unripe fruit, And casteth off as an olive his blossom.
34 For the company of the profane [is] gloomy, And fire hath consumed tents of bribery.
35 To conceive misery, and to bear iniquity, Even their heart doth prepare deceit.