1 Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
1 And Eliphaz the Temanite answereth and saith: --
2 Hath one tried a word with thee? -- Thou art weary! And to keep in words who is able?
3 Lo, thou hast instructed many, And feeble hands thou makest strong.
4 The stumbling one do thy words raise up, And bowing knees thou dost strengthen.
5 But now, it cometh in unto thee, And thou art weary; It striketh unto thee, and thou art troubled.
6 Is not thy reverence thy confidence? Thy hope -- the perfection of thy ways?
7 Remember, I pray thee, Who, being innocent, hath perished? And where have the upright been cut off?
8 As I have seen -- ploughers of iniquity, And sowers of misery, reap it!
9 From the breath of God they perish, And from the spirit of His anger consumed.
10 The roaring of a lion, And the voice of a fierce lion, And teeth of young lions have been broken.
11 An old lion is perishing without prey, And the whelps of the lioness do separate.
12 And unto me a thing is secretly brought, And receive doth mine ear a little of it.
13 In thoughts from visions of the night, In the falling of deep sleep on men,
14 Fear hath met me, and trembling, And the multitude of my bones caused to fear.
15 And a spirit before my face doth pass, Stand up doth the hair of my flesh;
16 It standeth, and I discern not its aspect, A similitude [is] over-against mine eyes, Silence! and a voice I hear:
17 `Is mortal man than God more righteous? Than his Maker is a man cleaner?
18 Lo, in His servants He putteth no credence, Nor in His messengers setteth praise.`
19 Also -- the inhabitants of houses of clay, (Whose foundation [is] in the dust, They bruise them before a moth.)
20 From morning to evening are beaten down, Without any regarding, for ever they perish.
21 Hath not their excellency been removed with them? They die, and not in wisdom!