1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
1 And Bildad the Shuhite answereth and saith: --
2 Till when dost thou speak these things? And a strong wind -- sayings of thy mouth?
3 Doth God pervert judgment? And doth the Mighty One pervert justice?
4 If thy sons have sinned before Him, And He doth send them away, By the hand of their transgression,
5 If thou dost seek early unto God, And unto the Mighty makest supplication,
6 If pure and upright thou [art], Surely now He waketh for thee, And hath completed The habitation of thy righteousness.
7 And thy beginning hath been small, And thy latter end is very great.
8 For, ask I pray thee of a former generation, And prepare to a search of their fathers,
9 (For of yesterday we [are], and we know not, For a shadow [are] our days on earth.)
10 Do they not shew thee -- speak to thee, And from their heart bring forth words?
11 `Doth a rush wise without mire? A reed increase without water?
12 While it [is] in its budding -- uncropt, Even before any herb it withereth.
13 So [are] the paths of all forgetting God, And the hope of the profane doth perish,
14 Whose confidence is loathsome, And the house of a spider his trust.
15 He leaneth on his house -- and it standeth not: He taketh hold on it -- and it abideth not.
16 Green he [is] before the sun, And over his garden his branch goeth out.
17 By a heap his roots are wrapped, A house of stones he looketh for.
18 If [one] doth destroy him from his place, Then it hath feigned concerning him, I have not seen thee!
19 Lo, this [is] the joy of his way, And from the dust others spring up.`
20 Lo, God doth not reject the perfect, Nor taketh hold on the hand of evil doers.
21 While he filleth with laughter thy mouth, And thy lips with shouting,
22 Those hating thee do put on shame, And the tent of the wicked is not!