1 Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
1 And Job answereth and saith: --
2 O that my provocation were thoroughly weighed, And my calamity in balances They would lift up together!
3 For now, than the sands of the sea it is heavier, Therefore my words have been rash.
4 For arrows of the Mighty [are] with me, Whose poison is drinking up my spirit. Terrors of God array themselves [for] me!
5 Brayeth a wild ass over tender grass? Loweth an ox over his provender?
6 Eaten is an insipid thing without salt? Is there sense in the drivel of dreams?
7 My soul is refusing to touch! They [are] as my sickening food.
8 O that my request may come, That God may grant my hope!
9 That God would please -- and bruise me, Loose His hand and cut me off!
10 And yet it is my comfort, (And I exult in pain -- He doth not spare,) That I have not hidden The sayings of the Holy One.
11 What [is] my power that I should hope? And what mine end That I should prolong my life?
12 Is my strength the strength of stones? Is my flesh brazen?
13 Is not my help with me, And substance driven from me?
14 To a despiser of his friends [is] shame, And the fear of the Mighty he forsaketh.
15 My brethren have deceived as a brook, As a stream of brooks they pass away.
16 That are black because of ice, By them doth snow hide itself.
17 By the time they are warm they have been cut off, By its being hot they have been Extinguished from their place.
18 Turn aside do the paths of their way, They ascend into emptiness, and are lost.
19 Passengers of Tema looked expectingly, Travellers of Sheba hoped for them.
20 They were ashamed that one hath trusted, They have come unto it and are confounded.
21 Surely now ye have become the same! Ye see a downfall, and are afraid.
22 Is it because I said, Give to me? And, By your power bribe for me?
23 And, Deliver me from the hand of an adversary? And, From the hand of terrible ones ransom me?
24 Shew me, and I -- I keep silent, And what I have erred, let me understand.
25 How powerful have been upright sayings, And what doth reproof from you reprove?
26 For reproof -- do you reckon words? And for wind -- sayings of the desperate.
27 Anger on the fatherless ye cause to fall, And are strange to your friend.
28 And, now, please, look upon me, Even to your face do I lie?
29 Turn back, I pray you, let it not be perverseness, Yea, turn back again -- my righteousness [is] in it.
30 Is there in my tongue perverseness? Discerneth not my palate desirable things?