1 Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
1 And Job addeth to lift up his simile, and saith: --
2 Who doth make me as [in] months past, As [in] the days of God`s preserving me?
3 In His causing His lamp to shine on my head, By His light I walk [through] darkness.
4 As I have been in days of my maturity, And the counsel of God upon my tent.
5 When yet the Mighty One [is] with me. Round about me -- my young ones,
6 When washing my goings with butter, And the firm rock [is] with me rivulets of oil.
7 When I go out to the gate by the city, In a broad place I prepare my seat.
8 Seen me have youths, and they, been hidden, And the aged have risen -- they stood up.
9 Princes have kept in words, And a hand they place on their mouth.
10 The voice of leaders hath been hidden, And their tongue to the palate hath cleaved.
11 For the ear heard, and declareth me happy, And the eye hath seen, and testifieth [to] me.
12 For I deliver the afflicted who is crying, And the fatherless who hath no helper.
13 The blessing of the perishing cometh on me, And the heart of the widow I cause to sing.
14 Righteousness I have put on, and it clotheth me, As a robe and a diadem my justice.
15 Eyes I have been to the blind, And feet to the lame [am] I.
16 A father I [am] to the needy, And the cause I have not known I search out.
17 And I break the jaw-teeth of the perverse, And from his teeth I cast away prey.
18 And I say, `With my nest I expire, And as the sand I multiply days.`
19 My root is open unto the waters, And dew doth lodge on my branch.
20 My honour [is] fresh with me, And my bow in my hand is renewed.
21 To me they have hearkened, Yea, they wait, and are silent for my counsel.
22 After my word they change not, And on them doth my speech drop,
23 And they wait as [for] rain for me, And their mouth they have opened wide [As] for the latter rain.
24 I laugh unto them -- they give no credence, And the light of my face cause not to fall.
25 I choose their way, and sit head, And I dwell as a king in a troop, When mourners he doth comfort.