1 Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. [ (Job 36:34) Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]
1 And Elihu addeth and saith: --
2 Honour me a little, and I shew thee, That yet for God [are] words.
3 I lift up my knowledge from afar, And to my Maker I ascribe righteousness.
4 For, truly, my words [are] not false, The perfect in knowledge [is] with thee.
5 Lo, God [is] mighty, and despiseth not, Mighty [in] power [and] heart.
6 He reviveth not the wicked, And the judgment of the poor appointeth;
7 He withdraweth not from the righteous His eyes, And [from] kings on the throne, And causeth them to sit for ever, and they are high,
8 And if prisoners in fetters They are captured with cords of affliction,
9 Then He declareth to them their work, And their transgressions, Because they have become mighty,
10 And He uncovereth their ear for instruction, And saith that they turn back from iniquity.
11 If they do hear and serve, They complete their days in good, And their years in pleasantness.
12 And if they do not hearken, By the dart they pass away, And expire without knowledge.
13 And the profane in heart set the face, They cry not when He hath bound them.
14 Their soul dieth in youth, And their life among the defiled.
15 He draweth out the afflicted in his affliction, And uncovereth in oppression their ear.
16 And also He moved thee from a strait place, [To] a broad place -- no straitness under it, And the sitting beyond of thy table Hath been full of fatness.
17 And the judgment of the wicked thou hast fulfilled, Judgment and justice are upheld -- because of fury,
18 Lest He move thee with a stroke, And the abundance of an atonement turn thee not aside.
19 Doth He value thy riches? He hath gold, and all the forces of power.
20 Desire not the night, For the going up of peoples in their stead.
21 Take heed -- do not turn unto iniquity, For on this thou hast fixed Rather than [on] affliction.
22 Lo, God doth sit on high by His power, Who [is] like Him -- a teacher?
23 Who hath appointed unto Him his way? And who said, `Thou hast done iniquity?`
24 Remember that thou magnify His work That men have beheld.
25 All men have looked on it, Man looketh attentively from afar.
26 Lo, God [is] high, And we know not the number of His years, Yea, there [is] no searching.
27 When He doth diminish droppings of the waters, They refine rain according to its vapour,
28 Which clouds do drop, They distil on man abundantly.
29 Yea, doth [any] understand The spreadings out of a cloud? The noises of His tabernacle?
30 Lo, He hath spread over it His light, And the roots of the sea He hath covered,
31 For by them He doth judge peoples, He giveth food in abundance.
32 By two palms He hath covered the light, And layeth a charge over it in meeting,
33 He sheweth by it [to] his friend substance, Anger against perversity.