1 Byl muž v zemi Uz, jménem Job, a muž ten byl sprostný a upřímý, boje se Boha, a vystříhaje se zlého.
2 Kterémuž se narodilo sedm synů a tři dcery.
3 A měl dobytka sedm tisíc ovec, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení volů, a pět set oslic, a čeledi služebné velmi mnoho, a byl muž ten vznešenější nade všecky lidi východní.
4 I scházívali se synové jeho, a strojívali hody po domích, každý ve dni svém. Posílávali také, a zvávali své tři sestry, aby jedly a pily s nimi.
5 A když vypořádali dny hodů, posílával Job, a posvěcoval jich, a vstávaje ráno, obětoval zápaly podlé počtu všech jich. Nebo říkával Job: Snad zhřešili synové moji, aneb zlořečili Bohu v srdci svém. Tak činíval Job po všecky ty dny.
6 Jednoho pak dne, když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně.
7 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.
8 I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, a že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha a varující se zlého.
9 A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Zdaliž se Job darmo bojí Boha?
10 Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho, což má, se všech stran? Dílu rukou jeho požehnal jsi, a dobytek jeho rozmnožil se na zemi.
11 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se všeho, což má, nebude-liť zlořečiti v oči.
12 Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, cožkoli má, v moci tvé buď, toliko na něj nevztahuj ruky své. I vyšel Satan od tváři Hospodinovy.
13 Jednoho pak dne synové a dcery jeho jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného.
14 I přišel posel k Jobovi, a řekl: Když volové orali, a oslice se pásly podlé nich,
15 Vpád učinivše Sabejští, zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě.
16 A když on ještě mluvil, přišed druhý, řekl: Oheň Boží spadl s nebe, a rozpáliv se na dobytek i na služebníky, sehltil je, já pak utekl jsem toliko sám, abych oznámil tobě.
17 A když ten ještě mluvil, jiný přišed, řekl: Kaldejští sšikovavše tři houfy, připadli na velbloudy, a zajali je, a služebníky zbili ostrostí meče, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě.
18 A když ten ještě mluvil, jiný přišel a řekl: Synové tvoji a dcery tvé jedli, a pili víno v domě bratra svého prvorozeného.
19 A aj, vítr veliký strhl se z té strany od pouště, a udeřil na čtyři úhly domu, tak že se obořil na děti, i zemřeli, a utekl jsem toliko já sám, abych oznámil tobě.
20 Tedy Job vstav, roztrhl roucho své, a oholil hlavu svou, a padna na zem, poklonu učinil.
21 A řekl: Nahý jsem vyšel z života matky své, nahý se také zase tam navrátím. Hospodin dal, Hospodin též odjal. Buď požehnáno jméno Hospodinovo.
22 V tom ve všem nezhřešil Job, a nepřivlastnil Bohu nic nemoudrého.
1 A man there hath been in the land of Uz -- Job his name -- and that man hath been perfect and upright -- both fearing God, and turning aside from evil.
2 And there are borne to him seven sons and three daughters,
3 and his substance is seven thousand sheep, and three thousand camels, and five hundred pairs of oxen, and five hundred she-asses, and a service very abundant; and that man is greater than any of the sons of the east.
4 And his sons have gone and made a banquet -- the house of each [in] his day -- and have sent and called to their three sisters to eat and to drink with them;
5 and it cometh to pass, when they have gone round the days of the banquet, that Job doth send and sanctify them, and hath risen early in the morning, and caused to ascend burnt-offerings -- the number of them all -- for Job said, `Perhaps my sons have sinned, yet blessed God in their heart.` Thus doth Job all the days.
6 And the day is, that sons of God come in to station themselves by Jehovah, and there doth come also the Adversary in their midst.
7 And Jehovah saith unto the Adversary, `Whence comest thou?` And the Adversary answereth Jehovah and saith, `From going to and fro in the land, and from walking up and down on it.`
8 And Jehovah saith unto the Adversary, `Hast thou set thy heart against My servant Job because there is none like him in the land, a man perfect and upright, fearing God, and turning aside from evil?`
9 And the Adversary answereth Jehovah and saith, `For nought is Job fearing God?
10 Hast not Thou made a hedge for him, and for his house, and for all that he hath -- round about?
11 The work of his hands Thou hast blessed, and his substance hath spread in the land, and yet, put forth, I pray Thee, Thy hand, and strike against anything that he hath -- if not: to Thy face he doth bless Thee!`
12 And Jehovah saith unto the Adversary, `Lo, all that he hath [is] in thy hand, only unto him put not forth thy hand.` And the Adversary goeth out from the presence of Jehovah.
13 And the day is, that his sons and his daughters are eating, and drinking wine, in the house of their brother, the first-born.
14 And a messenger hath come in unto Job and saith, `The oxen have been plowing, and the she-asses feeding by their sides,
15 and Sheba doth fall, and take them, and the young men they have smitten by the mouth of the sword, and I am escaped -- only I alone -- to declare [it] to thee.`
16 While this [one] is speaking another also hath come and saith, `Fire of God hath fallen from the heavens, and burneth among the flock, and among the young men, and consumeth them, and I am escaped -- only I alone -- to declare [it] to thee.`
17 While this [one] is speaking another also hath come and saith, `Chaldeans made three heads, and rush on the camels, and take them, and the young men they have smitten by the mouth of the sword, and I am escaped -- only I alone -- to declare [it] to thee.`
18 While this [one] is speaking another also hath come and saith, `Thy sons and thy daughters are eating, and drinking wine, in the house of their brother, the first-born.
19 And lo, a great wind hath come from over the wilderness, and striketh against the four corners of the house, and it falleth on the young men, and they are dead, and I am escaped -- only I alone -- to declare [it] to thee.`
20 And Job riseth, and rendeth his robe, and shaveth his head, and falleth to the earth, and doth obeisance,
21 and he saith, `Naked came I forth from the womb of my mother, and naked I turn back thither: Jehovah hath given and Jehovah hath taken: let the name of Jehovah be blessed.`
22 In all this Job hath not sinned, nor given folly to God.