1 A odpovídaje Job, řekl:
2 Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
1 And Job answereth and saith: --
2 I have heard many such things, Miserable comforters [are] ye all.
3 Is there an end to words of wind? Or what doth embolden thee that thou answerest?
4 I also, like you, might speak, If your soul were in my soul`s stead. I might join against you with words, And nod at you with my head.
5 I might harden you with my mouth, And the moving of my lips might be sparing.
6 If I speak, my pain is not restrained, And I cease -- what goeth from me?
7 Only, now, it hath wearied me; Thou hast desolated all my company,
8 And Thou dost loathe me, For a witness it hath been, And rise up against me doth my failure, In my face it testifieth.
9 His anger hath torn, and he hateth me, He hath gnashed at me with his teeth, My adversary sharpeneth his eyes for me.
10 They have gaped on me with their mouth, In reproach they have smitten my cheeks, Together against me they set themselves.
11 God shutteth me up unto the perverse, And to the hands of the wicked turneth me over.
12 At ease I have been, and he breaketh me, And he hath laid hold on my neck, And he breaketh me in pieces, And he raiseth me to him for a mark.
13 Go round against me do his archers. He splitteth my reins, and spareth not, He poureth out to the earth my gall.
14 He breaketh me -- breach upon breach, He runneth upon me as a mighty one.
15 Sackcloth I have sewed on my skin, And have rolled in the dust my horn.
16 My face is foul with weeping, And on mine eyelids [is] death-shade.
17 Not for violence in my hands, And my prayer [is] pure.
18 O earth, do not thou cover my blood! And let there not be a place for my cry.
19 Also, now, lo, in the heavens [is] my witness, And my testifier in the high places.
20 My interpreter [is] my friend, Unto God hath mine eye dropped:
21 And he reasoneth for a man with God, And a son of man for his friend.
22 When a few years do come, Then a path I return not do I go.