1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

1 Lo, all -- hath mine eye seen, Heard hath mine ear, and it attendeth to it.

2 According to your knowledge I have known -- also I. I am not fallen more than you.

3 Yet I for the Mighty One do speak, And to argue for God I delight.

4 And yet, ye [are] forgers of falsehood, Physicians of nought -- all of you,

5 O that ye would keep perfectly silent, And it would be to you for wisdom.

6 Hear, I pray you, my argument, And to the pleadings of my lips attend,

7 For God do ye speak perverseness? And for Him do ye speak deceit?

8 His face do ye accept, if for God ye strive?

9 Is [it] good that He doth search you, If, as one mocketh at a man, ye mock at Him?

10 He doth surely reprove you, if in secret ye accept faces.

11 Doth not His excellency terrify you? And His dread fall upon you?

12 Your remembrances [are] similes of ashes, For high places of clay your heights.

13 Keep silent from me, and I speak, And pass over me doth what?

14 Wherefore do I take my flesh in my teeth? And my soul put in my hand?

15 Lo, He doth slay me -- I wait not! Only, my ways unto His face I argue.

16 Also -- He [is] to me for salvation, For the profane cometh not before Him.

17 Hear ye diligently my word, And my declaration with your ears.

18 Lo, I pray you, I have set in order the cause, I have known that I am righteous.

19 Who [is] he that doth strive with me? For now I keep silent and gasp.

20 Only two things, O God, do with me: Then from Thy face I am not hidden.

21 Thy hand put far off from me, And Thy terror let not terrify me.

22 And call Thou, and I -- I answer, Or -- I speak, and answer Thou me.

23 How many iniquities and sins have I? My transgression and my sin let me know.

24 Why dost Thou hide Thy face? And reckonest me for an enemy to Thee?

25 A leaf driven away dost Thou terrify? And the dry stubble dost Thou pursue?

26 For Thou writest against me bitter things, And causest me to possess iniquities of my youth:

27 And puttest in the stocks my feet, And observest all my paths, On the roots of my feet Thou settest a print,

28 And he, as a rotten thing, weareth away, As a garment hath a moth consumed him.