1 Allora Zofar di Naama rispose e disse:

2 "Questa abbondanza di parole rimarrà forse senza risposta? Basterà essere loquace per avere ragione? 3 Varranno le tue chiacchiere a fare tacere la gente? Farai il sarcastico, senza che nessuno ti svergogni? 4 Tu dici a Dio: ‘Ciò che sostengo è giusto, e io sono puro in tua presenza’. 5 Ma, se Iddio volesse parlare e aprire la bocca per risponderti 6 e rivelarti i segreti della sua sapienza - poiché la sua intelligenza è infinita - vedresti allora come Iddio dimentichi parte della tua colpa. 7 Puoi tu misurare le profondità di Dio? arrivare a conoscere appieno l’Onnipotente? 8 Si tratta di cose più alte del cielo; tu che faresti? di cose più profonde del soggiorno dei morti; come le conosceresti? 9 La loro misura è più lunga della terra, più larga del mare. 10 Se Dio passa, se incarcera, se chiama in giudizio, chi si opporrà? 11 Poiché egli conosce gli uomini perversi, scopre senza sforzo l’iniquità. 12 Ma l’insensato diventerà saggio quando un puledro di onagro diventerà uomo. 13 Tu, però, se disponi bene il cuore, e stendi le mani verso Dio, 14 se allontani il male che è nelle tue mani, e non fai abitare l’iniquità nelle tue tende, 15 allora alzerai la fronte senza macchia, sarai incrollabile, e non avrai paura di nulla; 16 dimenticherai i tuoi affanni; te ne ricorderai come di acqua passata; 17 la tua vita sorgerà più splendente del giorno pieno, l’oscurità sarà come la luce del mattino. 18 Sarai fiducioso perché avrai speranza; ti guarderai bene intorno e ti coricherai sicuro. 19 Ti metterai a giacere e nessuno ti spaventerà; e molti cercheranno il tuo favore. 20 Ma gli occhi degli empi verranno meno; non ci sarà più rifugio per loro, e non avranno altra speranza che di esalare l’ultimo respiro".

1 A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl: 2 Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane? 3 Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil. 4 Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma. 5 Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě, 6 Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou. 7 Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš? 8 Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? 9 Delší jest míra její než země, a širší než moře. 10 Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati? 11 Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl? 12 Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený. 13 Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš; 14 Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti: 15 Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš. 16 Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš. 17 K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš. 18 Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš. 19 A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou. 20 Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.