1 L’argento ha una miniera, e l’oro un luogo dove lo si affina. 2 Il ferro si cava dal suolo, e la pietra fusa dà il rame. 3 L’uomo ha posto fine alle tenebre, egli esplora i più profondi recessi, per trovare le pietre che sono nel buio, nell’ombra di morte. 4 Scava un pozzo lontano dall’abitato; il piede non serve più a quelli che vi lavorano; sono sospesi, oscillano lontano dai mortali. 5 Dalla terra esce il pane, ma, nelle sue viscere, è sconvolta come dal fuoco. 6 Le sue rocce sono la dimora dello zaffiro, e vi si trova della polvere d’oro. 7 L’uccello rapace non conosce il sentiero che vi conduce, né lo ha mai scorto l’occhio del falco. 8 Le bestie feroci non vi hanno messo piede, e il leone non vi è mai passato. 9 L’uomo stende la mano sul granito, rovescia dalle radici le montagne. 10 Pratica trafori dentro le rocce, e il suo occhio scorge quanto vi è di prezioso. 11 Frena le acque perché non fuoriescano e trae fuori alla luce le cose nascoste. 12 Ma la sapienza, dove trovarla? Dov’è il luogo dell’intelligenza? 13 L’uomo non ne conosce la via, non la si trova sulla terra dei viventi. 14 L’abisso dice: ‘Non è in me’; il mare dice: ‘Non sta da me’. 15 Non la si ottiene in cambio d’oro, né la si compra a peso d’argento. 16 Non la si acquista con l’oro di Ofir, con l’onice prezioso o con lo zaffiro. 17 L’oro e il vetro non reggono al suo confronto, non la si dà in cambio di vasi d’oro fino. 18 Non si parli di corallo, di cristallo; la sapienza vale più delle perle. 19 Il topazio d’Etiopia non può reggere il confronto, l’oro puro non ne bilancia il valore. 20 Da dove viene dunque la sapienza? Dov’è il luogo dell’intelligenza? 21 Essa è nascosta agli occhi di ogni vivente, è celata agli uccelli del cielo. 22 L’abisso e la morte dicono: ‘Ne abbiamo avuto qualche sentore’. 23 Dio solo conosce la via che vi conduce, egli solo sa il luogo dove abita, 24 perché il suo sguardo giunge sino alle estremità della terra, perché egli vede tutto quello che è sotto i cieli. 25 Quando regolò il peso del vento e fissò la misura delle acque, 26 quando diede una legge alla pioggia e tracciò la strada al lampo dei tuoni, 27 allora la vide e la rivelò, la stabilì e anche la investigò. 28 E disse all’uomo: ‘Ecco: temere il Signore: questa è la sapienza, e fuggire il male è l’intelligenza’".

1 Máť zajisté stříbro prameny své, a zlato místo k přehánění. 2 Železo z země vzato bývá, a kámen rozpuštěný dává měď. 3 Cíl ukládá temnostem, a všelikou dokonalost člověk vystihá, kámen mrákoty a stínu smrti. 4 Protrhuje se řeka na obyvatele, tak že ji nemůže žádný přebřesti, a svozována bývá uměním smrtelného člověka, i odchází. 5 Z země vychází chléb, ačkoli pod ní jest něco rozdílného, podobného k ohni. 6 V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý, 7 K čemuž stezky nezná žádný pták, aniž ji spatřilo oko luňáka, 8 Kteréž nešlapala mladá zvěř, aniž šel po ní lev. 9 K škřemeni vztahuje ruku svou, a z kořene převrací hory. 10 Z skálí vyvodí potůčky, a všecko, což jest drahého, spatřuje oko jeho. 11 Vylévati se řekám zbraňuje, a tak cožkoli skrytého jest, na světlo vynáší. 12 Ale moudrost kde nalezena bývá? A kde jest místo rozumnosti? 13 Neví smrtelný člověk ceny její, aniž bývá nalezena v zemi živých. 14 Propast praví: Není ve mně, moře také dí: Není u mne. 15 Nedává se zlata čistého za ni, aniž odváženo bývá stříbro za směnu její. 16 Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir, ani za onychin drahý a zafir. 17 Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen, aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata. 18 Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty. 19 Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země, aniž za čisté zlato může ceněna býti. 20 Odkudž tedy moudrost přichází? A kde jest místo rozumnosti? 21 Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého, i před nebeským ptactvem ukryta jest. 22 Zahynutí i smrt praví: Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní. 23 Sám Bůh rozumí cestě její, a on ví místo její. 24 Nebo on končiny země spatřuje, a všecko, což jest pod nebem, vidí, 25 Tak že větru váhu dává, a vody v míru odvažuje. 26 On též vyměřuje dešti právo, i cestu blýskání hromů. 27 Hned tehdáž viděl ji, a rozhlásil ji, připravil ji, a vystihl ji. 28 Èlověku pak řekl: Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupiti od zlého rozumnost.