1 Allora Bildad di Suac rispose e disse:
2 "Quando porrete fine alle parole? Ragionate, e poi parleremo. 3 Perché siamo considerati come bestie e perché siamo ai vostri occhi degli esseri impuri? 4 O tu, che nella tua amarezza laceri te stesso, dovrà la terra, a causa tua, essere abbandonata e la roccia essere rimossa dal suo luogo? 5 Sì, la luce dell’empio si spegne, e la fiamma del suo fuoco non brilla. 6 La luce si oscura nella sua tenda, e la lampada che gli sta sopra si spegne. 7 I passi che faceva nella sua forza si accorciano, e i suoi disegni lo conducono alla rovina. 8 Poiché i suoi piedi lo traggono nel tranello, e va camminando sulle reti. 9 Il laccio lo afferra per il tallone, e la trappola lo cattura. 10 Sta nascosta in terra per lui un’insidia, e sul sentiero lo aspetta un agguato. 11 Paure lo atterriscono tutto intorno, lo inseguono, gli stanno alle calcagna. 12 La sua forza viene meno dalla fame, la calamità gli sta pronta al fianco. 13 Gli divora pezzo dopo pezzo la pelle, il primogenito della morte gli divora le membra. 14 Egli è strappato dalla sua tenda che credeva sicura, e fatto scendere verso il re degli spaventi. 15 Nella sua tenda abita chi non è dei suoi, e la sua casa è cosparsa di zolfo. 16 In basso si inaridiscono le sue radici, in alto sono tagliati i suoi rami. 17 La sua memoria scompare dal paese, non si ode più il suo nome per le campagne. 18 È scacciato dalla luce nelle tenebre, ed è bandito dal mondo. 19 Non lascia tra il suo popolo né figli, né nipoti, nessun superstite dove egli soggiornava. 20 Quelli di occidente sono stupiti della sua sorte, e quelli di oriente ne sono inorriditi. 21 Certo sono queste le dimore dei perversi e questo è il luogo di chi non conosce Iddio".
1 Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl: 2 Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme. 3 Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte. 4 Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého? 5 Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich. 6 Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne. 7 Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho. 8 Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí. 9 Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník. 10 Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce. 11 Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho. 12 Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho. 13 Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti. 14 Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů. 15 V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou. 16 Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho. 17 Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích. 18 Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej. 19 Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých. 20 Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou. 21 Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.
Domínio Público. Esta tradução bíblica de domínio público é trazida a você por cortesia de eBible.org.