1 Allora Elifaz di Teman rispose e disse:

2 "Il saggio risponde forse con vana scienza? si gonfia il petto di vento? 3 Si difende con chiacchiere inutili e con parole che non giovano nulla? 4 Tu, poi, distruggi il timor di Dio, sminuisci la preghiera che gli è dovuta. 5 La tua iniquità ti detta le parole, e adoperi il linguaggio degli astuti. 6 Non io, la tua bocca stessa ti condanna; le tue labbra depongono contro di te. 7 Sei tu il primo uomo che nacque? Fosti tu formato prima dei monti? 8 Hai tu sentito ciò che si è detto nel Consiglio di Dio? Hai accaparrato tutta la sapienza solo per te? 9 Che sai tu che noi non sappiamo? Che conoscenza hai tu che non sia anche nostra? 10 Ci sono fra noi degli uomini canuti e anche dei vecchi più attempati di tuo padre. 11 Fai tu così poco caso delle consolazioni di Dio e delle dolci parole che ti abbiamo rivolte? 12 Dove ti trascina il cuore, e che vogliono dire queste occhiate feroci? 13 Come! tu rivolgi la tua collera contro Dio, e ti lasci uscire di bocca tali parole? 14 Che cos’è mai l’uomo per essere puro, il nato di donna per essere giusto? 15 Ecco, Iddio non si fida nemmeno dei suoi santi, i cieli non sono puri ai suoi occhi; 16 quanto meno questo essere abominevole e corrotto, l’uomo, che tracanna iniquità come l’acqua! 17 Io voglio ammaestrarti; porgimi ascolto e ti racconterò quello che ho visto, 18 quello che i saggi hanno riferito senza nascondere nulla di quello che sapevano dai padri, 19 ai quali soltanto è stato dato il paese; e in mezzo ai quali non è passato lo straniero. 20 L’empio è tormentato tutti i suoi giorni, e gli anni riservati al prepotente sono pochi. 21 Ha sempre negli orecchi rumori spaventosi, e in piena pace gli piomba addosso il distruttore. 22 Non ha speranza di uscire dalle tenebre, e si sente destinato alla spada. 23 Va errando in cerca di pane; dove trovarne? Egli sa che vicino a lui è pronto il giorno tenebroso. 24 Le difficoltà e l’angoscia lo riempiono di paura, lo assalgono come un re pronto alla battaglia, 25 perché ha steso la mano contro Dio, ha sfidato l’Onnipotente, 26 gli si è slanciato audacemente contro, sotto il folto dei suoi scudi ricurvi. 27 Aveva la faccia coperta di grasso, i fianchi carichi di pinguedine; 28 si era stabilito in città distrutte, in case disabitate, destinate a diventare mucchi di sassi. 29 Egli non si arricchirà, la sua fortuna non sarà stabile; né le sue proprietà si estenderanno sulla terra. 30 Non potrà liberarsi dalle tenebre, il vento infuocato farà seccare i suoi rampolli, e sarà portato via dal soffio della bocca di Dio. 31 Non confidi nella vanità; è un’illusione; poiché avrà la vanità per ricompensa. 32 La sua fine verrà prima del tempo, e i suoi rami non rinverdiranno più. 33 Sarà come una vigna da cui si strappi l’uva ancora acerba, come l’ulivo da cui si scuota il fiore; 34 poiché la famiglia del profano è sterile, e il fuoco divora le tende dell’uomo venale. 35 L’empio concepisce malizia e partorisce rovina; egli cova in seno l’inganno".

1 Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl: 2 Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své, 3 Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými? 4 Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ. 5 Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých. 6 Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě. 7 Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován? 8 Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost? 9 Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo? 10 I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj. 11 Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě? 12 Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé, 13 Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči? 14 Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy? 15 An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho, 16 Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu. 17 Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu, 18 Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých. 19 Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich. 20 Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem. 21 Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj. 22 Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče. 23 Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností. 24 Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným. 25 Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se. 26 Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých. 27 Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách. 28 A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla. 29 Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových. 30 Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých. 31 Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho. 32 Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati. 33 Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva. 34 Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary. 35 Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.