1 Poi Eliù proseguendo disse:

2 "Aspetta un po’, io ti istruirò; perché c’è altro da dire in favore di Dio. 3 Io trarrò la mia conoscenza da lontano e renderò giustizia a colui che mi ha fatto. 4 Per certo, le mie parole non sono bugiarde; ti sta davanti un uomo dotato di conoscenza perfetta. 5 Ecco, Iddio è potente, ma non respinge nessuno; è potente per la forza della sua intelligenza. 6 Egli non lascia vivere l’empio e rende giustizia agli afflitti. 7 Non distoglie il suo sguardo dai giusti, ma li pone con i re sul trono, ve li fa sedere per sempre, e così li esalta. 8 Se gli uomini sono talvolta stretti da catene, se sono presi nei legami dell’afflizione, 9 Dio fa loro conoscere il loro comportamento, le loro trasgressioni, poiché si sono insuperbiti; 10 egli apre così i loro orecchi ai suoi ammonimenti e li esorta ad abbandonare il male. 11 Se lo ascoltano, se si sottomettono, finiscono i loro giorni nel benessere, e i loro anni nella gioia; 12 ma, se non lo ascoltano, muoiono trafitti dalle sue frecce, muoiono per mancanza di intelligenza. 13 Gli empi di cuore si abbandonano alla collera, non implorano Iddio quando egli li incatena; 14 così muoiono nel fiore degli anni, e la loro vita finisce come quella dei dissoluti; 15 ma Dio libera l’afflitto mediante l’afflizione, e gli apre gli orecchi mediante la sventura. 16 Egli vuole liberare anche te dalle fauci della calamità, metterti al largo, dove non c’è più angustia, e coprire la tua mensa di cibi succulenti. 17 Ma, se giudichi le vie di Dio come fanno gli empi, il suo giudizio e la sua sentenza ti piomberanno addosso. 18 Bada che la collera non ti trasporti alla bestemmia, e la grandezza del riscatto non ti induca a deviare! 19 Farebbe egli caso alle tue ricchezze? Non hanno valore per lui, né l’oro, né tutta l’abbondanza della ricchezza. 20 Non anelare a quella notte che porta via i popoli dal loro luogo. 21 Bada bene di non volgerti all’iniquità, tu che sembri preferirla all’afflizione! 22 Ecco, Iddio è eccelso nella sua potenza; chi può insegnare come lui? 23 Chi gli prescrive la via da seguire? Chi osa dirgli: ‘Tu hai fatto male’? 24 Pensa piuttosto a magnificare le sue opere; gli uomini le celebrano nei loro canti, 25 tutti le ammirano, il mortale le contempla da lontano. 26 Sì, Dio è grande e noi non lo possiamo conoscere; incalcolabile è il numero dei suoi anni. 27 Egli attira in alto le gocce dell’acqua; dai vapori che egli ha formato stilla la pioggia. 28 Le nubi la spandono, la rovesciano sulla folla dei mortali. 29 E chi può capire lo spiegamento delle nubi, i fragori che scoppiano nel suo padiglione? 30 Ecco, ora egli diffonde intorno a sé la sua luce, ora prende come coperta le profondità del mare. 31 Con questi mezzi punisce i popoli e dà loro del cibo in abbondanza. 32 Si riempie di fulmini le mani e li lancia contro gli avversari. 33 Il rombo del tuono annuncia che egli viene, gli animali lo sentono vicino.

1 Zatím přidal Elihu, a řekl: 2 Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil. 3 Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost. 4 V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou. 5 Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného. 6 Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá. 7 Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni. 8 Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení: 9 Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila. 10 A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti. 11 Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení. 12 Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění. 13 Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil. 14 Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky. 15 Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení. 16 A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající. 17 Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází. 18 Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila. 19 Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé. 20 Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své. 21 Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení. 22 Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel? 23 Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost? 24 Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé, 25 Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka. 26 Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný. 27 On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho, 28 Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi. 29 (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho, 30 Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá? 31 Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost. 32 Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.) 33 Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje. 34 Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.