1 Poi Eliù riprese il discorso e disse:

2 "Credi tu di avere ragione quando dici: ‘La mia giustizia è superiore a quella di Dio?’. 3 Infatti hai detto: ‘Che mi giova? che guadagno io di più a non peccare?’. 4 Io ti darò la risposta: a te e ai tuoi amici. 5 Considera i cieli, e vedi! guarda le nuvole, come sono più in alto di te! 6 Se pecchi, che torto gli fai? Se moltiplichi i tuoi misfatti, che danno gli rechi? 7 Se sei giusto, che gli dai? Che riceve egli dalla tua mano? 8 La tua malvagità non nuoce che al tuo simile, e la tua giustizia non giova che ai figli degli uomini. 9 Si grida per le molte oppressioni, si alzano lamenti per la violenza dei grandi; 10 ma nessuno dice: ‘Dov’è Dio, il mio creatore, che nella notte concede canti di gioia, 11 che ci fa più intelligenti delle bestie dei campi e più saggi degli uccelli del cielo?’. 12 Si grida, sì, ma egli non risponde, a causa della superbia dei malvagi. 13 Certo, Dio non dà ascolto a lamenti vani; l’Onnipotente non ne fa nessun caso. 14 E tu, quando dici che non lo scorgi, la causa tua gli sta davanti; sappilo aspettare! 15 Ma ora, perché la sua ira non punisce, perché egli non prende rigorosa conoscenza delle trasgressioni, 16 Giobbe apre vanamente le labbra e accumula parole senza senno".

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl: 2 Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží? 3 Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil? 4 Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou. 5 Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty. 6 Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš? 7 Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme? 8 Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje. 9 Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených, 10 Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci. 11 On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí. 12 Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni. 13 A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni. 14 Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho. 15 Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké. 16 A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.