1 Allora Bildad di Suac rispose e disse:

2 "Fino a quando terrai questi discorsi e le parole della tua bocca saranno come un vento impetuoso? 3 Iddio corrompe il giudizio? L’Onnipotente perverte la giustizia? 4 Se i tuoi figli hanno peccato contro di lui, egli li ha dati in balìa del loro misfatto; 5 ma tu, se ricorri a Dio e implori grazia all’Onnipotente, 6 se proprio sei puro e integro, certo egli sorgerà in tuo favore e restaurerà la dimora della tua giustizia. 7 Così sarà stato piccolo il tuo principio, ma la tua fine sarà grande oltre misura. 8 Interroga le passate generazioni, rifletti sull’esperienza dei padri; 9 poiché noi siamo di ieri e non sappiamo nulla; i nostri giorni sulla terra non sono che un’ombra; 10 ma quelli certo ti insegneranno, ti parleranno, e dal loro cuore trarranno discorsi. 11 Può il papiro crescere dove non c’è limo? Il giunco viene forse su senz’acqua? 12 Mentre sono ancora verdi, e senza che si taglino, prima di tutte le erbe, si seccano. 13 Questa è la sorte di tutti quelli che dimenticano Dio, e la speranza dell’empio perirà. 14 La sua baldanza è troncata, la sua fiducia è come una tela di ragno. 15 Egli si appoggia alla sua casa, ma essa non regge; vi si aggrappa, ma quella non sta salda. 16 Egli verdeggia al sole e i suoi rami si protendono sul suo giardino; 17 le sue radici si intrecciano sul mucchio delle macerie, penetra fra le pietre della casa. 18 Ma se è strappato dal suo luogo, questo lo rinnega e gli dice: ‘Non ti ho mai visto!’. 19 Ecco la gioia che gli procura il suo comportamento! Dalla polvere germoglieranno altri dopo di lui. 20 No, Iddio non respinge l’uomo integro, né porge aiuto a quelli che fanno il male. 21 Egli restituirà ancora il sorriso alla tua bocca, e sulle tue labbra metterà canti di esultanza. 22 Quelli che ti odiano saranno coperti di vergogna, e la tenda degli empi sparirà".

1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl: 2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný? 3 Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost? 4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich. 5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil, 6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé. 7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně. 8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich. 9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.) 10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov? 11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody? 12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá. 13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne. 14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka. 15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží. 16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají. 17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se. 18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě: 19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá. 20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává: 21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním, 22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.