1 Chiama pure! C’è forse chi ti risponda? E a quale dei santi vorrai rivolgerti? 2 No, l’ira non uccide che l’insensato e l’irritazione non fa morire che lo stolto. 3 Io ho visto l’insensato prendere radice, ma ben presto ho dovuto maledire la sua casa. 4 I suoi figli vanno privi di soccorso, sono oppressi alla porta, e non c’è chi li difenda. 5 L’affamato gli divora il raccolto, glielo ruba perfino tra le spine; e l’assetato gli divora i beni. 6 Poiché la sventura non spunta dalla terra né il dolore germoglia dal suolo; 7 ma l’uomo nasce per soffrire, come la scintilla per volare in alto. 8 Io però vorrei cercare Dio e a Dio vorrei esporre la mia causa: 9 a lui, che fa cose grandi, imperscrutabili, meraviglie senza numero; 10 che sparge la pioggia sopra la terra e manda l’acqua sui campi; 11 che innalza quelli che erano abbassati e pone gli afflitti in salvo in luogo elevato; 12 che sventa i disegni degli astuti in modo che le loro mani non riescano a eseguirli: 13 che prende gli abili nella loro astuzia, in modo che il consiglio degli scaltri vada in rovina. 14 Di giorno essi incorrono nelle tenebre, a mezzogiorno brancolano come di notte; 15 ma Iddio salva l’oppresso dalla spada della loro bocca, e il povero dalla mano del potente. 16 Così per il misero c’è speranza, mentre l’iniquità ha la bocca chiusa. 17 Beato l’uomo che Dio corregge! Tu non disprezzare la correzione dell’Onnipotente; 18 poiché egli fa la piaga, poi la fascia; egli ferisce, ma le sue mani guariscono. 19 In sei sciagure egli sarà il tuo liberatore e in sette il male non ti toccherà. 20 In tempo di carestia ti scamperà dalla morte, in tempo di guerra dai colpi della spada. 21 Sarai sottratto al flagello della lingua, non temerai quando verrà il disastro. 22 In mezzo al disastro e alla fame riderai, non temerai le belve della terra; 23 perché avrai per alleate le pietre del suolo, e gli animali dei campi saranno con te in pace. 24 Saprai al sicuro la tua tenda e, visitando i tuoi pascoli, vedrai che non ti manca nulla. 25 Saprai che la tua progenie moltiplica, che i tuoi rampolli crescono come l’erba dei campi. 26 Scenderai maturo nella tomba, come i covoni di grano che si ammucchiano a suo tempo. 27 Ecco ciò che abbiamo trovato, riflettendo. Così è. Tu ascolta, e fanne profitto".

1 Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš? 2 Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost. 3 Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka: 4 Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl. 5 Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových. 6 Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída. 7 Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají. 8 Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou, 9 Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není, 10 Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole, 11 Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením, 12 Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho, 13 Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá. 14 Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni. 15 Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka. 16 Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá. 17 Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej. 18 Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí. 19 Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé. 20 V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče. 21 Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla. 22 Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské. 23 Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě. 24 A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš. 25 Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská. 26 Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým. 27 Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.