1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,

2 Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.

3 Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.

4 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.

5 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.

6 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.

7 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.

8 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.

9 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.

10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.

11 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?

12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? [ (Psalms 60:13) Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. ] [ (Psalms 60:14) V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše. ]

1 To the Overseer. -- `Concerning the Lily of Testimony,` a secret treasure of David, to teach, in his striving with Aram-Naharaim, and with Aram-Zobah, and Joab turneth back and smiteth Edom in the valley of Salt -- twelve thousand. O God, Thou hadst cast us off, Thou hadst broken us -- hadst been angry! -- Thou dost turn back to us.

2 Thou hast caused the land to tremble, Thou hast broken it, Heal its breaches, for it hath moved.

3 Thou hast shewn Thy people a hard thing, Thou hast caused us to drink wine of trembling.

4 Thou hast given to those fearing thee an ensign. To be lifted up as an ensign Because of truth. Selah.

5 That Thy beloved ones may be drawn out, Save [with] Thy right hand, and answer us.

6 God hath spoken in His holiness: I exult -- I apportion Shechem, And the valley of Succoth I measure,

7 Mine [is] Gilead, and mine [is] Manasseh, And Ephraim [is] the strength of my head, Judah [is] my lawgiver,

8 Moab [is] my pot for washing, over Edom I cast my shoe, Shout, concerning me, O Philistia.

9 Who doth bring me [to] a city of bulwarks? Who hath led me unto Edom?

10 Is it not Thou, O God? hast Thou cast us off? And dost Thou not go forth, O God, with our hosts!

11 Give to us help from adversity, And vain [is] the deliverance of man.

12 In God we do mightily, And He treadeth down our adversaries!