1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

2 Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

3 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

4 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

5 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

6 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

7 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

8 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

9 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

10 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]

1 To the Overseer. -- A Psalm of David. Hear, O God, my voice, in my meditation, From the fear of an enemy Thou keepest my life,

2 Hidest me from the secret counsel of evil doers, From the tumult of workers of iniquity.

3 Who sharpened as a sword their tongue, They directed their arrow -- a bitter word.

4 To shoot in secret places the perfect, Suddenly they shoot him, and fear not.

5 They strengthen for themselves an evil thing, They recount of the hiding of snares, They have said, `Who doth look at it?`

6 They search out perverse things, `We perfected a searching search,` And the inward part of man, and the heart [are] deep.

7 And God doth shoot them [with] an arrow, Sudden have been their wounds,

8 And they cause him to stumble, Against them [is] their own tongue, Every looker on them fleeth away.

9 And all men fear, and declare the work of God, And His deed they have considered wisely.

10 The righteous doth rejoice in Jehovah, And hath trusted in Him, And boast themselves do all the upright of heart!