1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

1 Why have nations tumultuously assembled? And do peoples meditate vanity?

2 Station themselves do kings of the earth, And princes have been united together, Against Jehovah, and against His Messiah:

3 `Let us draw off Their cords, And cast from us Their thick bands.`

4 He who is sitting in the heavens doth laugh, The Lord doth mock at them.

5 Then doth He speak unto them in His anger, And in His wrath He doth trouble them:

6 `And I -- I have anointed My King, Upon Zion -- My holy hill.`

7 I declare concerning a statute: Jehovah said unto me, `My Son Thou [art], I to-day have brought thee forth.

8 Ask of Me and I give nations -- thy inheritance, And thy possession -- the ends of earth.

9 Thou dost rule them with a sceptre of iron, As a vessel of a potter Thou dost crush them.`

10 And now, O kings, act wisely, Be instructed, O judges of earth,

11 Serve ye Jehovah with fear, And rejoice with trembling.

12 Kiss the Chosen One, lest He be angry, And ye lose the way, When His anger burneth but a little, O the happiness of all trusting in Him!