1 Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 Nevydávejž té zběři duše hrdličky své,na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
1 An Instruction of Asaph. Why, O God, hast Thou cast off for ever? Thine anger smoketh against the flock of Thy pasture.
2 Remember Thy company. Thou didst purchase of old, Thou didst redeem the rod of Thy inheritance, This mount Zion -- Thou didst dwell in it.
3 Lift up Thy steps to the perpetual desolations, Everything the enemy did wickedly in the sanctuary.
4 Roared have thine adversaries, In the midst of Thy meeting-places, They have set their ensigns as ensigns.
5 He is known as one bringing in on high Against a thicket of wood -- axes.
6 And now, its carvings together With axe and hatchet they break down,
7 They have sent into fire Thy sanctuary, to the earth they polluted the tabernacle of Thy name,
8 They said in their hearts, `Let us oppress them together,` They did burn all the meeting-places of God in the land.
9 Our ensigns we have not seen, There is no more a prophet, Nor with us is one knowing how long.
10 Till when, O God, doth an adversary reproach? Doth an enemy despise thy name for ever?
11 Why dost Thou turn back Thy hand, Even Thy right hand? From the midst of Thy bosom remove [it].
12 And God [is] my king of old, Working salvation in the midst of the earth.
13 Thou hast broken by Thy strength a sea-[monster], Thou hast shivered Heads of dragons by the waters,
14 Thou hast broken the heads of leviathan, Thou makest him food, For the people of the dry places.
15 Thou hast cleaved a fountain and a stream, Thou hast dried up perennial flowings.
16 Thine [is] the day, also Thine [is] the night, Thou hast prepared a light giver -- the sun.
17 Thou hast set up all the borders of earth, Summer and winter Thou hast formed them.
18 Remember this -- an enemy reproached Jehovah, And a foolish people have despised Thy name.
19 Give not up to a company, The soul of Thy turtle-dove, The company of Thy poor ones forget not for ever.
20 Look attentively to the covenant, For the dark places of earth, Have been full of habitations of violence.
21 Let not the oppressed turn back ashamed, Let the poor and needy praise Thy name,
22 Arise, O God, plead Thy plea, Remember Thy reproach from a fool all the day.
23 Forget not the voice of Thine adversaries, The noise of Thy withstanders is going up continually!