Jeremias 8

1 Naquele tempo, diz Jeová, *Ez 6.5tirarão fora dos seus sepulcros os ossos dos reis de Judá, e os ossos dos príncipes, e os ossos dos sacerdotes, e os ossos dos profetas, e os ossos dos habitantes de Jerusalém. 2 Expô-los-ão ao sol, e à lua, e a todo o *Jr 19.13;2Rs 23.5;Sf 1.5;At 7.42exército do céu, a quem eles amaram, e a quem serviram, e após quem andaram, e a quem buscaram, e a quem adoraram; não serão recolhidos, *Jr 22.19;36.30nem sepultados; serão *Jr 9.22;2Rs 9.37;Sl 83.10por esterco sobre a face da terra. 3 Escolherão *Jó 3.21-22;7.15-16;Jn 4.3;Ap 9.6antes a morte que a vida todos os que ficarem dessa malvada família, em todos os *Jr 23.3,8;29.14;Dt 30.1,4lugares para onde os arrojei, diz Jeová dos Exércitos.

A apostasia do povo de Deus. O castigo é inevitável

4 Também lhes dirás: Assim diz Jeová: Porventura, cairão os homens *Pv 24.16;Am 5.2;Mq 7.8e não se levantarão? Acaso, o que se desvia não voltará? 5 Por que, pois, *Jr 5.6;7.24apostatou este povo de Jerusalém com uma perpétua apostasia? Ele *Jr 5.27;9.6retém o engano, recusa-se a voltar. 6 *Sl 14.2;Ml 3.16Eu escutei e ouvi, mas não falam o que é reto; *Ez 22.30;Mq 7.2;Ap 9.20ninguém se arrepende da sua maldade, dizendo: Que fiz eu? Cada um se volta para a sua carreira, como um *Jó 39.21-25cavalo que, na batalha, corre a toda a brida. 7 *Pv 6.6-8;Is 1.3A cegonha no céu conhece os seus tempos determinados; *Ct 2.12a rola, a andorinha e o grou observam o tempo da sua arribação; mas *Jr 5.4-5o meu povo não conhece a ordenação de Jeová.

8 Como dizeis: *Jr 4.22;Jó 5.12-13;Rm 1.22;2.17Nós somos sábios, e a lei de Jeová está conosco? Mas, na verdade, eis que a falsa pena dos escribas a converteu em mentira. 9 Os sábios são *Jr 6.15;Is 19.11;1Co 1.27envergonhados, espantados e presos; *Jr 6.19rejeitaram a palavra de Jeová, e que sabedoria é essa que eles têm? 10 Portanto, *Jr 6.12-13;38.22;Dt 28.30darei suas mulheres a outros, e os seus campos, aos que hão de possuí-los; porque, desde o menor até o maior, cada um está entregue *Jr 6.13;Is 56.11;57.17à cobiça; desde o profeta até o sacerdote, cada um procede aleivosamente. 11 Eles *Jr 6.14;14.13-14;Lm 2.14;Ez 13.10curam superficialmente o mal da filha do meu povo, dizendo: Paz, paz, quando não há paz. 12 Serão *Jr 3.3;6.15;Sl 52.1,7;Is 3.9;Sf 3.5envergonhados, por terem cometido abominação, esses que de maneira alguma sentem vergonha, nem tampouco sabem que coisa é confundir-se. Portanto, *Jr 6.21;Is 9.14;Os 4.5cairão entre os que caem; *Jr 10.15;Dt 32.35no tempo em que eu os visitar, tropeçarão, diz Jeová. 13 Eu os *Jr 14.12;Ez 22.20-21consumirei de todo, diz Jeová; não haverá *Jr 5.17;7.20;Is 5.2;Jl 1.7uvas na vide, *Mt 21.19nem figos, na figueira, e murchará a folha; o que lhes tenho dado deles passará.

14 Por que nos sentamos quietos? *Jr 4.5Ajuntai-vos, e *Jr 35.11;2Sm 20.6entremos nas cidades fortificadas e ali nos calemos, porque Jeová, nosso Deus, nos fez calar e nos deu a beber água de *Jr 9.15;Dt 29.18;Sl 69.21;Lm 3.19;Mt 27.34fel, *Jr 3.25;14.20porque pecamos contra Jeová. 15 *Jr 8.11;Jr 14.19Aguardamos a paz, porém não chegou bem algum; e o tempo da cura, e eis o pavor! 16 Já desde *Jr 4.15;Jz 18.29Dã se ouve o ronco dos seus cavalos; à voz dos rinchos dos seus *Jz 5.22ginetes, estremece a terra toda; porque vieram e *Jr 3.24;10.25devoraram a terra e quanto nela havia, a cidade e os que nela habitavam. 17 Pois eis que vou *Nm 21.6;Dt 32.24enviar entre vós serpentes, basiliscos contra os quais *Sl 58.4-5não há encantamentos; eles vos morderão, diz Jeová. 18 Oxalá que eu pudesse *Is 22.4;Lm 1.16-17confortar-me contra a tristeza; o meu *Jr 23.9;Lm 5.17coração desfalece dentro de mim. 19 Eis a voz do clamor da filha do meu povo desde a terra que está mui *Jr 4.16;9.16;Is 13.5;39.3remota: Porventura, *Jr 14.9não está Jeová em Sião? Não está nela o seu Rei? Por que *Jr 7.19;Dt 32.21me provocaram à ira as suas imagens esculpidas e com estranhas *Sl 31.6vaidades? 20 Já se passou a ceifa, já se acabou o verão, e nós não estamos salvos. 21 Quebrantado estou pelo *Jr 4.19;9.1;14.17mal da filha do meu povo; *Jr 14.2;Na 2.10estou de luto; o espanto apoderou-se de mim. 22 Acaso, não há *Jr 46.1;Gn 37.25bálsamo em Gileade? Ou não se acha lá médico? *Jr 14.19;30.13Por que, pois, não se realizou a cura da filha do meu povo?

1 V ten čas, dí Hospodin, vyberou kosti králů Judských, i kosti knížat jejich, i kosti kněží, i kosti proroků, ano i kosti obyvatelů Jeruzalémských z hrobů jejich, 2 A rozmecí je proti slunci a měsíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanějí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku země. 3 I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm, kteříž pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozůstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupů. 4 Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti? 5 Proč se odvrátil lid tento Jeruzalemský odvrácením věčným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti. 6 Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, říkaje: Což jsem učinil? Každý obrácen jest k běhu svému jako kůň, kterýž prudce běží k boji. 7 Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i řeřáb i vlaštovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu Hospodinova. 8 Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinův máme? Aj, jistě nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí. 9 Kohož zahanbili ti moudří? Kdo jsou předěšeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich? 10 A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich těm, kteříž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali se v lakomství, od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš. 11 Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. 12 Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin. 13 Do konce vykořením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíků na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude. 14 Proč my tu sedíme? Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených, a odpočineme tam. Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme hřešili proti Hospodinu. 15 Èekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza. 16 Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm. 17 Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatější, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin. 18 Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest. 19 Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců? 20 Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni. 21 Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne. 22 Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?