Jeremias 6

Jerusalém ameaçada de ser sitiada

1 Do meio de Jerusalém levai, filhos de Benjamim, os vossos bens para um lugar seguro; tocai a trombeta em *2Sm 14.2,4,9;2Cr 11.6;Am 1.1Tecoa e levantai o estandarte sobre *Ne 3.14Bete-Haquerém, porque da banda do *Jr 6.22;Jr 1.14;4.6Norte aparece um mal e uma grande destruição. 2 Quanto à mulher formosa e *Dt 28.56delicada, à *Jr 4.31;Is 1.8filha de Sião, eu a exterminarei. 3 A ela virão *Jr 12.10pastores com os seus rebanhos; contra ela *Jr 4.17;2Rs 25.1;Lc 19.43armarão ao redor as suas tendas; e cada um apascentará no seu lugar. 4 *Jr 6.23;Jl 3.9Preparai contra ela a guerra; levantai-vos, e subamos *Jr 15.8;Sf 2.4ao meio-dia. Ai de nós! Porque já declina o dia, porque as sombras da tarde se dilatam. 5 Levantai-vos, e subamos de noite e *Jr 52.13;Is 32.14destruamos os seus palácios. 6 Pois assim disse Jeová dos Exércitos: *Dt 20.19-20Cortai as suas árvores e levantai uma *Jr 32.24;33.4tranqueira contra Jerusalém. Esta é a cidade que foi visitada por dentro; ela *Jr 22.17está cheia de opressão. 7 *Tg 3.10-12Como o poço conserva frescas as suas águas, assim ela conserva fresca a sua malícia; *Jr 20.8;Sl 55.9-11;Ez 7.11,23a violência e o despojo se ouvem nela; diante de mim estão sem cessar *Jr 30.12-13a enfermidade e as feridas. 8 *Jr 7.28;17.23Deixa-te ser admoestada, Jerusalém, *Ez 23.18;Os 9.12para que não se aparte de ti a minha alma, para que eu não te torne em desolação e em terra não habitada.

9 Assim diz Jeová dos Exércitos: Na verdade, *Jr 16.16;49.9;Ob 5,6rabiscarão como uma vinha *Jr 8.3;11.23o resto de Israel; torna a tua mão, como vindimador, às gavinhas. 10 A quem falarei e darei testemunho, para que ouçam? Eis que os seus *Jr 4.4;5.21;7.26;At 7.51ouvidos estão incircuncidados e eles não podem escutar; eis que *Jr 20.8a palavra de Jeová se lhes tornou em opróbrio; nela não têm prazer. 11 Por isso, estou *Jó 32.18-19;Mq 3.8cheio do furor de Jeová; estou *Jr 15.6;20.9cansado de me conter. *Jr 7.20;9.21Derrama-o sobre os meninos na rua e juntamente sobre a assembleia dos mancebos. Pois o marido será tomado com a mulher, o velho, com o que está cheio de dias; 12 as suas *Jr 8.10;38.22;Dt 28.30casas passarão a outros, os campos e igualmente as mulheres, porque *Jr 15.6estenderei a minha mão sobre os habitantes da terra, diz Jeová. 13 *Jr 8.10;22.17Desde o menor até o maior deles, cada um se entrega à *Jr 8.10;22.17;Is 56.11;57.17cobiça; e, desde o profeta até o sacerdote, cada um procede perfidamente. 14 Também *Jr 8.11-12;Ez 13.10curam superficialmente o mal do meu povo, dizendo: Paz, paz; quando não há paz. 15 Serão *Jr 3.3;8.12envergonhados, por terem cometido abominação, esses que de maneira alguma sentem vergonha, nem tampouco sabem que coisa é confundir-se. Portanto, cairão entre os que caem; no tempo em que eu os visitar, tropeçarão, diz Jeová.

A queda de Jerusalém sobrevirá por causa das suas iniquidades

16 Assim diz Jeová: Ponde-vos nos caminhos, vede e perguntai pelas *Jr 12.16;18.15;31.21;Is 8.20;Ml 4.4;Lc 16.29antigas veredas, onde está o bom caminho; andai nele e *Mt 11.29achareis descanso para as vossas almas. Mas disseram: Não andaremos nele. 17 Eu pus sobre vós *Jr 25.4;Is 21.11;58.1;Ez 3.17;Hc 2.1atalaias, dizendo: Escutai o som da trombeta; mas disseram: Não escutaremos. 18 Portanto ouvi, ó nações, e informa-te, ó congregação, do que se acha entre eles. 19 *Jr 22.29;Is 1.2Ouve, terra. Eis que vou *Jr 19.3,15trazer calamidades sobre este povo, a saber, *Pv 1.31o fruto dos seus pensamentos, porque não escutaram as minhas palavras e *Jr 8.9rejeitaram a minha lei. 20 *Sl 40.6;50.7-9;Is 1.11;66.3;Am 5.21;Mq 6.6Para que, pois, me vem de Sabá *Is 60.6o incenso, e dum país remoto a *Êx 30.23cana aromática? Os vossos *Jr 7.21;14.12holocaustos não me são aceitos, nem os vossos sacrifícios me são agradáveis. 21 Portanto, assim diz Jeová: Eis que *Jr 13.16;Is 8.14vou pôr tropeços diante deste povo, e tropeçarão neles juntamente *Jr 9.21-22;Is 9.14-17os pais e os filhos; o vizinho e o seu amigo perecerão.

22 Assim diz Jeová: Eis que da terra do Norte *Jr 1.15;5.15;10.22;50.41-43vem um povo, e *Ne 1.9dos últimos confins da terra será suscitada uma grande nação. 23 Trazem *Jr 4.29;Is 13.18arco e escudo; são *Jr 50.42cruéis e não têm misericórdia; a voz deles *Is 5.30brama como o mar, e montam em cavalos, disposto cada um como homem de guerra contra ti, filha de Sião. 24 Temos *Jr 4.19-21;Is 28.19ouvido a fama disso: afrouxam-se as nossas mãos; apoderaram-se de nós a angústia e *Jr 4.31;13.21;30.6;Is 21.3as dores como as da mulher que está de parto. 25 *Jr 14.18Não saiais ao campo, nem andeis pelo caminho, porque ali está *Jr 12.12a espada do inimigo, *Jr 20.10;46.5;49.29e há terror por todos os lados. 26 Ó filha do meu povo, *Jr 4.8cinge-te de saco e *Jr 25.34;Mq 1.10revolve-te na cinza; *Am 8.10;Zc 12.10toma luto como por um filho único, pranto amargosíssimo; porque de repente virá sobre nós o despojador.

27 Por averiguador e fortaleza *Jr 1.18;15.20te pus entre o meu povo, para que saibas e *Jr 9.7examines o seu caminho. 28 Todos eles são sobremaneira *Jr 5.23refratários, *Jr 9.4andam espalhando calúnias, são *Ez 22.18cobre e ferro; *Jr 6.13todos eles procedem aleivosamente. 29 Sopram a fole, consumido está do fogo o chumbo; debalde, continuam a fundição, porque os *Jr 15.19iníquos não são separados. 30 *Sl 119.119;Is 1.22Prata de refugo lhes chamarão, porque Jeová *Jr 7.29os refugou.

1 Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti zlé od půlnoci, a potření veliké. 2 Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou. 3 Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany vůkol, spase každý místo své. 4 Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní. 5 Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její. 6 Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho. 7 Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i bití. 8 Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe, abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou. 9 Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno zbírá do putny. 10 Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posměchu, a nemají líbosti v něm. 11 Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromáždění mládenců, ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem. 12 A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin. 13 Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš. 14 A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje. 15 Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin. 16 Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi. 17 Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, řka: Mějtež pozor na zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati. 18 Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se děje mezi nimi. 19 Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají. 20 K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází, a vonná třtina výborná z země daleké? Zápalů vašich nelibuji sobě, aniž oběti vaše jsou mi příjemné. 21 Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou. 22 Takto praví Hospodin: Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ veliký povstane od končin země. 23 Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská. 24 Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodičku. 25 Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol. 26 Ó dcero lidu mého, přepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení přehořké; nebo náhle přitáhne zhoubce na nás. 27 Dal jsem tě za věži v lidu tvém, a za baštu, abys spatřoval a zkušoval cesty jejich. 28 Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač, jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou. 29 Prahnou měchy, od ohně mizí olovo, nadarmo ustavičně přepaluje zlatník; nebo zlé věci nemohou býti odděleny. 30 Stříbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.