Jeremias 3

A clemência de Jeová para com a infidelidade do povo

1 Dizem: *Dt 24.1-4Se um homem repudiar a sua mulher, e ela o deixar e tomar outro marido, porventura, tornará ele mais para ela? Acaso, não será aquela terra grandemente contaminada? Mas tu *Jr 2.20;Ez 16.26,28-29te hás prostituído a muitos amantes? E pensas tu *Jr 4.1;Zc 1.3em voltar para mim? — diz Jeová. 2 Levanta os teus olhos *Jr 2.20;Dt 12.2aos altos escalvados e vê; onde é o lugar em que te não hás prostituído? Junto aos caminhos *Ez 16.25te sentaste, esperando-os, como um árabe no deserto; e *Jr 2.7manchaste a terra com as tuas fornicações e com a tua malícia. 3 Portanto, foram retidos *Jr 14.3-6;Lv 26.19os chuveiros, e não houve chuva tardia; tiveste *Jr 6.15;8.12;Ez 3.7-8a fronte duma prostituta e não quiseste ter vergonha. 4 Acaso, não clamarás a mim desde agora, dizendo: *Jr 3.19;Jr 31.9Pai meu, tu és *Sl 71.17o guia da minha mocidade? 5 *Jr 3.12;Sl 103.9;Is 57.16Reterá ele a sua ira para sempre? Ou conservá-la-á até o fim? Eis que assim falaste, mas fizeste coisas ruins e continuaste nelas.

6 Jeová disse-me nos dias do rei Josias: Viste, porventura, o que fez *Jr 7.24a apóstata Israel? Ela *Jr 17.2;Ez 23.4-10foi-se acima de todo alto monte e debaixo de toda árvore frondosa, e ali se entregou à fornicação. 7 Depois de ter feito todas essas coisas, eu disse: Ela voltará para mim. Contudo, ela não voltou. A sua *Jr 3.11;Ez 16.47aleivosa irmã Judá viu isso, 8 sim, viu que, por esse motivo, a saber, por ter cometido adultério a apóstata Israel, eu a repudiara e *Dt 24.1,3;Is 50.1lhe dera carta de divórcio; contudo, *Ez 16.46-47a sua aleivosa irmã Judá, não temeu, mas também ela se foi e se entregou à fornicação. 9 Pela facilidade da sua prostituição *Jr 3.2;Jr 2.7contaminou ela a terra e adulterou com *Jr 2.27;10.8;Is 57.6pedras e com paus. 10 Apesar de tudo isso, a sua aleivosa irmã Judá não voltou para mim de todo o seu coração, mas *Jr 12.2;Os 7.14fingidamente, diz Jeová.

A conduta de Judá pior do que a de Israel

11 Disse-me Jeová: *Ez 16.51-52;23.11A apóstata Israel mostrou-se mais justa do que *Jr 3.7a aleivosa Judá. 12 Vai, e apregoa estas palavras para a banda do *2Rs 17.6Norte, e dize: *Jr 3.14,22Volta, apóstata Israel, diz Jeová. *Jr 3.5Não olharei em ira para ti, porque eu sou *Jr 12.15;31.20;33.26;Sl 86.15compassivo, diz Jeová, e não conservarei para sempre a minha ira. 13 Tão somente reconhece a tua iniquidade, *Jr 3.25;Jr 14.20;Dt 30.1-3reconhece que transgrediste contra Jeová, teu Deus, e *Jr 3.2,6;Jr 2.20,25perverteste os teus caminhos aos estranhos, *Dt 12.2debaixo de toda árvore frondosa, e não obedeceste à minha voz, diz Jeová. 14 *Jr 3.12Voltai, filhos apóstatas, diz Jeová, porque eu sou *Jr 31.32;Os 2.19vosso esposo. Eu vos tomarei um de cada cidade e dois de cada família *Jr 31.6,12;50.4-5e vos levarei a Sião. 15 Dar-vos-ei *Jr 23.4;31.10;50.19;Ez 34.23pastores segundo o meu coração, os quais vos *At 20.28apascentarão com ciência e com inteligência. 16 Quando vos multiplicardes e crescerdes na terra, naqueles dias, diz Jeová, *Is 65.17não dirão mais: A arca da Aliança de Jeová! Nem lhes virá ela ao pensamento, nem dela se lembrarão; não a visitarão, nem será ela restabelecida. 17 Naquele tempo, chamarão a Jerusalém o *Jr 17.12;Ez 43.7Trono de Jeová; nela se reunirão *Jr 3.19;Jr 4.2;12.15-16;16.19todas as nações, em *Is 60.9nome de Jeová, *Jr 11.8e não andarão mais após a obstinação do seu coração maligno. 18 *Jr 50.4-5;Os 1.11Naqueles dias, a casa de Judá andará com a casa de Israel, e virão juntamente *Jr 16.15;31.8da terra do Norte para a terra que *Am 9.15dei em herança a vossos pais.

Israel é convidado e encorajado a se arrepender

19 Mas eu disse: Como te porei entre os filhos e te darei a terra desejável, a mais *Sl 16.6formosa herança das nações? Eu disse: Chamar-me-eis *Jr 3.4;Is 63.16Meu pai e não vos desviareis de me seguirdes. 20 Deveras, do como que a mulher se aparta *Jr 3.6-7aleivosamente do seu companheiro, assim *Is 48.8aleivosamente te houveste comigo, ó casa de Israel, diz Jeová. 21 Uma voz se ouve *Jr 3.2;Jr 7.29;Is 15.2nos altos escalvados, o choro e as súplicas dos filhos de Israel; porque perverteram o seu caminho, *Jr 2.32;13.25;Is 17.10esqueceram-se de Jeová, seu Deus. 22 *Jr 3.14Voltai, filhos apóstatas, *Jr 30.17;33.6;Os 6.1;14.4eu curarei as vossas apostasias.

Eis que somos vindos ter contigo, porque tu és *Jr 31.6Jeová, nosso Deus. 23 Na verdade, em vão é o som que vem *Jr 17.2dos outeiros e o tumulto nas montanhas; na verdade, em *Jr 17.14;31.7;Sl 3.8Jeová, nosso Deus, está a salvação de Israel. 24 Mas a coisa vergonhosa *Jr 8.16devorou o trabalho de nossos pais desde a nossa mocidade: os seus rebanhos e os seus gados, seus filhos e suas filhas. 25 Deitemo-nos em nossa *Jr 3.13;Jr 14.20vergonha, e cubra-nos a nossa confusão, porque temos *Ed 9.7pecado contra Jeová, nosso Deus, nós e nossos pais, *Jr 22.21desde a nossa mocidade até o dia de hoje; e não obedecemos à voz de Jeová, nosso Deus.

1 Dí dále: Propustil-li by muž ženu svou, a ona odejduc od něho, vdala by se za jiného muže, zdaliž se navrátí k ní více? Zdaliž by hrozně nebyla poškvrněna země ta? Ale ty, ač jsi smilnila s milovníky mnohými, a však navratiž se ke mně, dí Hospodin. 2 Pozdvihni očí svých k vysokým místům, a pohleď, kdes necizoložila? Na cestách usazovalas se jim jako Arab na poušti, a poškvrnila jsi země smilstvím svým a nešlechetností svou. 3 A ačkoli zadržáni jsou podzimní dešťové, a deště jarního nebývalo, však čelo ženy nevěstky majíc, nechtělas se styděti. 4 Zdali od nynějšího času volati budeš ke mně: Otče můj, ty jsi vůdce mladosti mé? 5 Zdaliž Bůh držeti bude hněv na věčnost? Zdali chovati jej bude na věky? Aj, mluvíš i pášeš zlé věci, jakž jen můžeš. 6 Tedy řekl mi Hospodin za dnů Joziáše krále: Viděl-lis, co činila zpurná dcera Izraelská? Chodívala na každou horu vysokou, i pod každé dřevo zelené, a tam smilnila. 7 A ačkoli jsem řekl, když ty všecky věci ona činila: Nechť se navrátí ke mně, však se nenavrátila. Načež hleděla zpronevěřilá sestra její, dcera Judská. 8 Pročež vidělo mi se pro ty všecky příčiny, poněvadž cizoložila zpurná dcera Izraelská, propustiti ji, a dáti jí lístek zapuzení jejího. Však se vždy neulekla zpronevěřilá sestra její, dcera Judská, ale šedši, smilnila také sama. 9 I stalo se, že hanebným smilstvím svým poškvrnila země; nebo cizoložila s kamenem i s dřevem. 10 A však s tím se vším neobrátila se ke mně zpronevěřilá sestra její, dcera Judská, celým srdcem svým, ale pokrytě, praví Hospodin. 11 Protož řekl Hospodin ke mně: Ospravedlnila duši svou zpurná dcera Izraelská, více nežli zpronevěřilá Judská. 12 Jdi a volej slovy těmito ku půlnoci, a rci: Navrať se, zpurná dcero Izraelská, dí Hospodin, a neoboří se tvář má zůřivá na vás; nebo já dobrotivý jsem, dí Hospodin, aniž držím hněvu na věčnost. 13 Jen toliko poznej nepravost svou, že jsi od Hospodina Boha svého odstoupila, a sem i tam běhala cestami svými k cizím pod každé dřevo zelené, a hlasu mého neposlouchali jste, dí Hospodin. 14 Navraťte se synové zpurní, dí Hospodin; nebo já jsem manžel váš, a přijmu vás, jednoho z města, a dva z čeledi, abych vás uvedl na Sion. 15 Kdežto dám vám pastýře podlé srdce svého, kteříž pásti vás budou uměle a rozumně. 16 I stane se, když se rozmnožíte a rozplodíte v této zemi za dnů těch, dí Hospodin, že nebudou říkati více: Truhla smlouvy Hospodinovy, aniž jim vstoupí na srdce, aniž zpomenou na ni, ani k ní choditi, aniž bude více u vážnosti. 17 V ten čas nazývati budou Jeruzalém stolicí Hospodinovou, a shromáždí se tam všickni národové ke jménu Hospodinovu do Jeruzaléma, a nebudou choditi více podlé zdání srdce svého zlého. 18 V těch dnech přijdou dům Judský s domem Izraelským, a přiberou se spolu z země půlnoční do země, kterouž jsem v dědictví uvedl otcům vašim; 19 Ač já pravím: Kterakž bych tě počísti mohl mezi syny, a dáti tobě zemi žádostivou, dědictví slavné zástupů pohanských, leč abys mne vzýval, říkaje: Otče můj, a od následování mne abys se neodvracel? 20 Poněvadž jakož žena zpronevěřuje se manželu svému, tak jste se zpronevěřili mně, dome Izraelský, dí Hospodin. 21 Hlas po místech vysokých buď slyšán, pláč pokorné modlitby synů Izraelských. Nebo převrátivše cesty své, zapomněli se na Hospodina Boha svého, řkoucího: 22 Navraťte se, synové zpurní, a uzdravím odvrácení vaše. Rcete: Aj, my jdeme k tobě, nebo ty, Hospodine, jsi Bůh náš. 23 Právě marné jest v pahrbcích a v množství hor doufání; zajisté v Hospodinu Bohu našem jest spasení Izraelovo. 24 Nebo ohavnost ta zžírala práci otců našich od dětinství našeho, bravy jejich i skoty jejich, syny jejich i dcery jejich. 25 Ležíme v hanbě své, a přikrývá nás pohanění naše, že jsme proti Hospodinu Bohu svému hřešili, my i otcové naši, od dětinství svého až do dne tohoto, a neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha svého.