Jeremias 4

1 *Jr 3.22;Jl 2.12Se voltares, Israel, diz Jeová, voltarás para mim; *Jr 7.3,7;15.19;35.15se tirares de diante da minha face as tuas abominações, não serás removido. 2 *Jr 12.16;Dt 10.20;Is 65.16Se jurares em verdade, em juízo e em justiça: Pela vida de Jeová; então, nele se bendirão *Jr 3.17;12.15-16;Gn 22.18as nações e *Jr 9.24;Is 45.25nele se glorificarão.

A invasão estrangeira anunciada e descrita

3 Pois assim diz Jeová aos homens de Judá e a Jerusalém: *Os 10.12Lavrai o vosso terreno que está em alqueive e não semeeis entre espinhos. 4 *Jr 9.25-26;Dt 10.16;30.6;Rm 2.28-29Circuncidai-vos a Jeová e tirai os prepúcios do vosso coração, homens de Judá e habitantes de Jerusalém; *Jr 21.12;Is 30.27,33para que o meu furor não saia como fogo e arda de modo *Am 5.6;Mc 9.43,48que ninguém o possa apagar, por causa da maldade dos vossos feitos.

5 Anunciai em Judá e publicai em Jerusalém; dizei: *Jr 6.1;Os 8.1Tocai a trombeta na terra; gritai em alta voz e dizei: *Jr 8.14;Js 10.20Ajuntai-vos, e entremos nas cidades fortificadas. 6 Arvorai um *Jr 4.21;Jr 50.2;Is 62.10estandarte em direção de Sião; recolhei os vossos bens em lugar seguro, não demoreis; porque *Jr 1.14-15;6.1-22eu vou trazer um leão e grande destruição. 7 Um *Jr 5.6;25.38;50.17leão já subiu da sua ramada, e um *Jr 25.9;Ez 26.7-10destruidor das nações já partiu e saiu do seu lugar *Jr 2.15;Is 1.7;6.11para fazer a tua terra uma desolação, a fim de que sejam assoladas as tuas cidades e fiquem sem habitantes. 8 Por isso, *Jr 6.26;Is 22.12cingi-vos de saco, lamentai e uivai, porque não se apartou de nós *Jr 30.24;Is 5.25;10.4o ardor da ira de Jeová. 9 Sucederá, naquele dia, diz Jeová, que desfalecerá *Jr 48.41;Is 22.3-5o coração do rei e o coração dos príncipes; pasmarão os sacerdotes, e *Is 29.9-10;Ez 13.9-16os profetas serão consternados.

10 Disse eu: Ah! Senhor Jeová! Na verdade, *Ez 14.9;2Ts 2.11enganaste grandemente a este povo e a Jerusalém, dizendo: *Jr 5.12;14.13Vós tereis paz; porquanto a espada chega até a alma.

11 Naquele tempo, se dirá a este povo e a Jerusalém: *Jr 13.24;51.1;Ez 17.10;Os 13.15Um vento abrasador, vindo dos altos escalvados no deserto, aproxima-se da filha do meu povo, não para cirandar, nem para alimpar; 12 vento demasiado forte para essas coisas virá da minha parte; agora, também *Jr 1.16pronunciarei eu juízos contra eles. 13 Eis que *Is 19.1;Na 1.3virá subindo como nuvens, e os seus *Is 5.28;66.15carros serão como o torvelinho; os seus cavalos são *Lm 4.19mais velozes do que águias. Ai de nós! Porque *Is 3.8somos despojados. 14 Ó Jerusalém, *Is 1.16;Tg 4.8lava da malícia o teu coração, para que sejas salva. Até quando permanecerão em ti *Jr 6.19;13.27;Pv 1.22os teus maus pensamentos? 15 Pois uma voz anuncia *Jr 8.16desde Dã e proclama a calamidade desde os montes de Efraim! 16 Fazei disto menção às nações; eis, proclamai contra Jerusalém que *Jr 5.15;Is 39.3de um país remoto vêm *Jr 4.17;Jr 5.6vigias e *Ez 21.22levantam a voz contra as cidades de Judá. 17 Como guardas de campos estão *2Rs 25.1,4contra ela ao redor, porque contra mim *Jr 5.23;Is 1.20,23se rebelaram, diz Jeová. 18 *Jr 2.17,19;Sl 107.17;Is 50.1O teu caminho e os teus feitos fizeram vir sobre ti essas coisas; esta é a tua malícia; certamente, é ela *Jr 2.19amarga; certamente, chega até o teu coração.

Lamentos por causa da devastação de Judá

19 *Jr 9.1,10;20.9;Is 15.5;16.11;21.3;22.4Minhas entranhas, minhas entranhas! Eu torço-me em dores. Paredes do meu coração! *Hc 3.16O meu coração aflige-se em mim. Não posso calar, porque ouviste, ó minha alma, *Nm 10.9a voz da trombeta, o alarido da guerra. 20 Proclama-se destruição sobre *Sl 42.7;Ez 7.26destruição, porque despojada está *Jr 4.27a terra toda; de repente, são *Jr 10.20destruídas as minhas tendas, e, num momento, as minhas cortinas. 21 Até quando verei *Jr 4.6o estandarte e ouvirei a voz da trombeta? 22 *Jr 5.4,21;10.8Pois o meu povo é néscio, a mim *Jr 2.8não me conhecem; são filhos insensatos e não têm entendimento; sábios são *Jr 9.3;13.23;Rm 16.19para fazerem o mal, porém não sabem fazer o bem.

23 Olhei para a terra, e eis que era *Gn 1.2;Is 24.19sem forma e vazia; e *Jr 4.28para os céus, e não havia neles luz. 24 Olhei para os montes, e eis que *Jr 10.10;Is 5.25;Ez 38.20tremiam, e todos os outeiros se agitavam. 25 Olhei, e eis que não havia homem, e todas *Jr 9.10;12.4;Sf 1.3as aves do céu tinham fugido. 26 Olhei, e eis que *Jr 9.10a terra de jardins era um deserto, e todas as suas cidades estavam demolidas diante de Jeová e diante do ardor da sua ira.

27 Pois assim diz Jeová: Desolada ficará *Jr 12.11-12;25.11a terra toda; contudo, *Jr 5.10,18;30.11;46.28não a destruirei totalmente. 28 Por isso, *Jr 12.4,11;14.2;Os 4.3pranteará a terra, e *Is 5.30;50.3;Jl 2.30-31se enegrecerão os céus de cima; porque *Jr 23.20;30.24;Nm 23.19falei, resolvi e não me arrependi, nem disso desistirei. 29 *Jr 6.23Foge a cidade toda por causa do tumulto dos cavaleiros e flecheiros; *Jr 16.16;Is 2.19-21entram os homens nas ramadas e trepam pelos penhascos; *Jr 4.7todas as cidades ficam desamparadas, e ninguém habita nelas. 30 Tu, sendo despojada, *Jr 13.21;Is 10.3;20.6que farás? Embora te vistas de escarlate, embora te enfeites de adornos de ouro, embora *2Rs 9.30;Ez 23.40pintes os teus olhos com o antimônio, em vão te enfeitas; desprezam-te *Jr 22.20,22;Ez 23.9-10,22os teus amantes, procuram tirar-te a vida. 31 Pois ouvi uma voz como *Jr 13.21;22.23;30.6a duma mulher que está de parto, angústia como a de quem dá à luz o seu primogênito, a voz da filha de Sião, que *Is 42.14está ofegante, *Is 1.15;Lm 1.17que estende as mãos, dizendo: Ai de mim agora! Porque a minha alma desfalece por causa dos assassinos.

1 Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mně se navrať. Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati, 2 A budeš-li přisahati právě, náležitě a spravedlivě, říkaje: Živť jest Hospodin, tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové, a v něm se chlubiti. 3 Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní. 4 Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich. 5 Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémě ohlaste, a rcete: Trubte trubou v zemi, svolejte a sbeřte lid, a rcete: Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených. 6 Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké. 7 Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele. 8 Protož přepašte se žíněmi, kvělte a naříkejte; nebo není odvrácen hněv prchlivosti Hospodinovy od nás. 9 Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a srdce knížat, užasnou se i kněží, a proroci diviti se budou. 10 I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, jistě že jsi velice podvedl lid tento, i Jeruzalém, říkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meč až k duši. 11 V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upřímo na lid můj, ne aby převíval, ani přečišťoval. 12 Vítr silnější než oni přijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky. 13 Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší jsou nežli orlice koni jeho. Běda nám, nebo popléněni jsme. 14 Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen byl. Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé? 15 Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje nepravost, s hory Efraim. 16 Připomínejte těmto národům, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že strážní táhnou z země daleké, a vydávají proti městům Judským hlas svůj. 17 Jako ti, kteříž hlídají polí, položí se proti němu vůkol; nebo jest mi odporný, dí Hospodin. 18 Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě; toť nešlechetnost tvá, žeť to hořké jest, a že dosahá až do srdce tvého. 19 Ó, střeva má, střeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokřikování vojenské. 20 Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé. 21 Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby? 22 Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou. Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí. 23 Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla. 24 Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují se. 25 Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské zaletělo. 26 Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho. 27 Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země, a však konce ještě neučiním. 28 Kvíliti bude nad tím země, a zasmuší se na hoře nebe, proto že jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho. 29 Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich. 30 Ty pak pohubena jsuc, což činiti budeš? Ačkoli obláčíš se v šarlat, ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, ačkoli líčíš tvář svou líčidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíři, bezživotí tvého hledají. 31 Nebo slyším hlas jako rodičky, svírání jako té, kteráž po nejprvé ku porodu pracuje, hlas dcery Sionské, ustavičně vzdychající, a lomící rukama svýma, říkající: Běda mně nyní, nebo ustala duše má pro vrahy.