Jeremias 9

1 *Jr 9.18;Jr 13.17;Is 22.4;Lm 2.18Oxalá a minha cabeça se tornasse em águas, e os meus olhos, em fonte de lágrimas, para que eu chorasse de dia e de noite os mortos da *Jr 6.26;8.21-22filha do meu povo! 2 *Sl 55.6-7;120.5-6Oxalá eu tivesse no deserto um albergue de viandantes, para poder deixar o meu povo e me apartar deles! Porque todos eles são *Jr 5.7-8;23.10;Os 4.2adúlteros, assembleia *Jr 5.11;12.1,6de prevaricadores. 3 Com dolo, *Jr 9.8;Sl 64.3;Sl 59.4encurvam a sua língua como o seu arco; e não é com fidelidade que se tornam fortes na terra, porque *Jr 4.22passam de maldade em maldade *Jr 5.4-5;1Sm 2.12;Os 4.1e não me conhecem, diz Jeová. 4 *Jr 9.8;Sl 12.2;Pv 26.24-25Guardai-vos cada um do seu próximo *Jr 12.6e não vos fieis de nenhum *Gn 27.35irmão, porque cada irmão se tornará de todo um suplantador, e cada próximo *Jr 6.28;Sl 15.3;Pv 10.18andará caluniando. 5 *Mq 6.12Zombarão, cada um do seu próximo, e não falarão a verdade; ensinaram a sua língua a proferir mentiras, *Jr 12.13;51.58,64cansam-se em praticar a iniquidade. 6 *Jr 5.27;8.5;Sl 120.5-6A tua habitação está no meio do dolo, com dolo *Jr 11.10;13.10;Jó 21.14-15;Jo 3.19-20recusam-se à conhecer-me, diz Jeová.

Ameaças de ruína e exílio

7 Portanto, assim diz Jeová dos Exércitos: Eis que eu os fundirei e os *Jr 6.27;Is 1.25;Ml 3.3provarei, pois *Os 11.8que outra coisa faria eu a respeito da filha do meu povo? 8 *Jr 9.3A língua deles é flecha mortífera; ela fala o *Sl 12.2engano. Com a boca, *Sl 28.3fala o homem paz ao seu próximo, mas no coração *Jr 5.26arma-lhe ciladas. 9 *Jr 5.9,29;Is 1.24Acaso, não hei de castigar por causa dessas coisas? — diz Jeová; de uma nação como esta não se há de vingar a minha alma?

10 Pelos *Jr 4.24;7.29montes, romperei em choro e pranto e, pelos pastos do *Jr 4.26;Os 4.3deserto, em lamento, porque foram *Jr 12.4,10;Ez 14.15;29.11;33.28abrasados, de maneira que ninguém passe por ali; ali, não se pode ouvir o berro do gado; já, desde *Jr 4.25;12.4;Os 4.3as aves dos céus até os animais, fugiram e se foram. 11 Farei de Jerusalém *Jr 51.37;Is 25.2montões, morada de *Is 13.22;34.13chacais; e das cidades de Judá farei uma *Jr 4.27;26.9desolação, sem ficarem nela habitantes.

12 Quem é o *Sl 107.43;Os 14.9homem sábio, que entenda isso? E a quem falou *Jr 9.20;Jr 23.16a boca de Jeová, para que o publique? *Jr 23.10;Sl 107.34Por que razão pereceu a terra e foi abrasada como um deserto, de maneira que ninguém passe por ela? 13 Jeová diz: Porque *Jr 5.19;22.9;2Cr 7.19;Sl 89.30abandonaram a minha lei, que lhes pus diante, e não obedeceram à minha voz, nem andaram nela, 14 mas *Jr 7.24;11.8;Rm 1.21-24andaram após a obstinação do seu coração e após os *Jr 2.8,23;23.27Baalins, coisa que lhes ensinaram *Gl 1.14;1Pe 1.18seus pais; 15 portanto, assim diz Jeová dos Exércitos, Deus de Israel: Eis que alimentarei a este povo com absinto e lhe darei de beber água de *Jr 8.14;23.15;Dt 29.18fel. 16 Também *Jr 13.24;Lv 26.33;Dt 28.64os espalharei por entre as nações que nem eles nem seus pais conheceram; e enviarei após eles a *Jr 44.27;Ez 5.2,12espada até que os tenha consumido.

Conselho a que sejam chamadas as carpideiras

17 Assim diz Jeová dos Exércitos: Considerai, e chamai as *2Cr 35.25;Ec 12.5carpideiras, para que venham, e mandai buscar *Am 5.16as que são hábeis, para que venham. 18 Apressem-se e principiem o lamento sobre nós, para que destilem lágrimas *Jr 9.1;Jr 14.17;Is 22.4os nossos olhos, e as nossas pálpebras se desfaçam em água. 19 Pois de Sião se ouve uma voz *Jr 7.29;Ez 7.16-18de pranto. *Jr 4.13;Dt 28.29Como somos despojados! Estamos sobremaneira confundidos, por termos *Jr 7.15;15.1deixado a terra, por terem eles derrubado as nossas casas. 20 Contudo, ouvi, *Is 32.9mulheres, a palavra de Jeová, e recebam os vossos ouvidos a palavra da sua boca, e ensinai a vossas filhas o pranto, e cada uma, à sua vizinha, o lamento. 21 Pois *Jr 15.7;18.21;2Cr 36.17;Ez 9.5-6;Am 6.9-10a morte subiu pelas nossas janelas, entrou em nossos palácios, para exterminar das ruas *Jr 6.11as crianças e das praças os mancebos. 22 Fala: Assim diz Jeová: Os cadáveres dos homens cairão como *Jr 8.2;16.4;25.33;Sl 83.10;Is 5.25esterco sobre a face do campo e como gavela, por detrás do ceifador, e ninguém os recolherá.

A glória do homem está no conhecimento de Deus

23 Assim diz Jeová: *Ec 9.11;Is 47.10;Ez 28.3-7Não se glorie o sábio na sua sabedoria, nem *1Rs 20.10-11;Is 10.8-12o forte, na sua força, nem *Jó 31.24-25;Sl 49.6-9o rico, nas suas riquezas; 24 mas *Jr 4.2;Sl 44.8;Is 41.16;1Co 1.31;2Co 10.17;Gl 6.14nisto se glorie aquele que se gloria: em entender e em me conhecer, que eu sou Jeová, que *Êx 34.6-7;Sl 36.5,7;51.1faço benignidade, juízo e justiça sobre a terra; porque nessas coisas *Is 61.8;Mq 7.18me deleito, diz Jeová.

25 Eis que vêm os dias, diz Jeová, em que hei de castigar a todos os que são circuncidados *Jr 4.4;Rm 2.8-9no seu prepúcio: 26 ao Egito, e a Judá, e a Edom, e aos filhos de Amom, e a Moabe, e *Jr 25.23a todos os que têm o cabelo cortado em redondo, os quais habitam no deserto. Pois todas as nações são incircuncisas, e toda a casa de Israel vem a ser uns *Jr 4.4;6.10;Lv 26.41;Ez 44.7;Rm 2.28incircuncisos de coração.

1 Ó kdo mi to dá, aby hlava má byla vodou, a oči mé pramenem slzí, abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého. 2 Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných, abych opustil lid svůj, a odešel od nich; nebo všickni jsou cizoložníci, zběř zpronevěřilých, 3 A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své. Zmocnili se na zemi, ale ne k pravdě; nebo ze zlého ve zlé jdou, a mne neznají, praví Hospodin. 4 Každý střez se bližního svého, a ne každému bratru se dověřuj; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti, a každý bližní jako utrhač chodí. 5 A jeden každý bližního svého oklamává, a pravdy nemluví; učí jazyk svůj mluviti lež, neprávě činíce, ustávají. 6 Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého; pro lest nechtějí mne poznati, dí Hospodin. 7 Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů: Aj, já přeháněje, pruboval jsem je. Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého? 8 Střela zabíjející jest jazyk jejich, lest mluví. Ústy svými pokojně s bližním svým mluví, ale v srdci svém skládá úklady své. 9 Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti? dí Hospodin. Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má? 10 Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání, a pro pastviště, kteráž jsou na poušti, v kvílení; nebo popálena budou, tak že nebude žádného, kdo by skrze ně šel, aniž bude slyšán hlas dobytka. Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde. 11 A obrátím Jeruzalém v hromady, příbytek draků, a města Judská obrátím v pustinu, tak že nebude obyvatele. 12 Kdo jest ten muž moudrý, ješto by rozuměl tomu? A k komu mluvila ústa Hospodinova, ješto by oznamoval to, proč zahynouti má tato země, a vypálena býti jako poušť, tak aby nebylo, kdo by skrze ni šel? 13 Nebo praví Hospodin: Proto že opustili zákon můj, kterýž jsem jim předložil, a neposlouchali hlasu mého, aniž chodili za ním, 14 Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli, čemuž je naučili otcové jejich: 15 Protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Aj, já nakrmím je, totiž lid tento, pelynkem, a napojím je vodou jedovatou. 16 Nebo rozptýlím je mezi národy, kterýchž neznali oni, ani otcové jejich, a posílati budu za nimi meč, až je do konce vyhladím. 17 Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby přišly. 18 Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí našich, a víčka naše oplývala vodou. 19 Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona: Jak jsme pohubeni! Stydíme se náramně, že jsme ztratili zemi, že boří příbytky naše. 20 Anobrž slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, a nechť přijme ucho vaše slovo úst jeho, abyste učily dcerky své naříkání, a jedna každá tovaryšku svou kvílení. 21 Nebo vlezla smrt okny našimi, vešla na paláce naše, aby vyhubila děti z rynků a mládence z ulic. 22 (Mluv i to: Takto dí Hospodin:) A padla mrtvá těla lidská jako hnůj po poli, a jako snopové za žencem, a není žádného, kdo by pochoval. 23 Takto praví Hospodin: Nechlub se moudrý v moudrosti své, ani se chlub silný v síle své, aniž se chlub bohatý v bohatství svém. 24 Ale v tom nechť se chlubí, kdo se chlubí, že rozumí a zná mne, že já jsem Hospodin, kterýž činím milosrdenství, soud i spravedlnost na zemi; nebo v těch věcech líbost mám, dí Hospodin. 25 Aj, dnové jdou, praví Hospodin, v nichž navštívím každého, obřezaného i neobřezaného, 26 Egyptské i Judské, a Idumejské i Ammonitské, a Moábské, i všecky, kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti. Nebo ti všickni národové jsou neobřezaní, tolikéž všecken dům Izraelský jest neobřezaného srdce.