1 Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2 Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3 Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4 Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5 Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6 Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7 Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8 Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9 Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11 Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13 Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17 Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18 Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19 Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21 Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24 Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25 Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27 Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]
1 Oración del pobre, cuando estuviere angustiado, y delante de Jehová derramare su lamento. JEHOVA, oye mi oración, Y venga mi clamor á ti.
2 No escondas de mí tu rostro: en el día de mi angustia Inclina á mí tu oído; El día que te invocare, apresúrate á responderme.
3 Porque mis días se han consumido como humo; Y mis huesos cual tizón están quemados.
4 Mi corazón fué herido, y secóse como la hierba; Por lo cual me olvidé de comer mi pan.
5 Por la voz de mi gemido Mis huesos se han pegado á mi carne.
6 Soy semejante al pelícano del desierto; Soy como el buho de las soledades.
7 Velo, y soy Como el pájaro solitario sobre el tejado.
8 Cada día me afrentan mis enemigos; Los que se enfurecen contra mí, hanse contra mí conjurado.
9 Por lo que como la ceniza á manera de pan, Y mi bebida mezclo con lloro,
10 A causa de tu enojo y de tu ira; Pues me alzaste, y me has arrojado.
11 Mis días son como la sombra que se va; Y heme secado como la hierba.
12 Mas tú, Jehová, permanecerás para siempre, Y tu memoria para generación y generación.
13 Tú levantándote, tendrás misericordia de Sión; Porque el tiempo de tener misericordia de ella, porque el plazo es llegado.
14 Porque tus siervos aman sus piedras, Y del polvo de ella tienen compasión.
15 Entonces temerán las gentes el nombre de Jehová, Y todos los reyes de la tierra tu gloria;
16 Por cuanto Jehová habrá edificado á Sión, Y en su gloria será visto;
17 Habrá mirado á la oración de los solitarios, Y no habrá desechado el ruego de ellos.
18 Escribirse ha esto para la generación venidera: Y el pueblo que se criará, alabará á JAH.
19 Porque miró de lo alto de su santuario; Jehová miró de los cielos á la tierra,
20 Para oir el gemido de los presos, Para soltar á los sentenciados á muerte;
21 Porque cuenten en Sión el nombre de Jehová, Y su alabanza en Jerusalem,
22 Cuando los pueblos se congregaren en uno, Y los reinos, para servir á Jehová.
23 El afligió mi fuerza en el camino; Acortó mis días.
24 Dije: Dios mío, no me cortes en el medio de mis días: Por generación de generaciones son tus años.
25 Tú fundaste la tierra antiguamente, Y los cielos son obra de tus manos.
26 Ellos perecerán, y tú permanecerás; Y todos ellos como un vestido se envejecerán; Como una ropa de vestir los mudarás, y serán mudados:
27 Mas tú eres el mismo, Y tus años no se acabarán.
28 Los hijos de tus siervos habitarán, Y su simiente será afirmada delante de ti.