1 V tebeť, Hospodine, doufám, nechť nejsem zahanben na věky.2 Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.3 Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.4 Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.5 Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.6 Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.7 Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.8 Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.9 Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.10 Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,11 Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.12 Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.13 Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.14 Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.15 Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.16 Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.17 Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.18 Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.19 Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?20 Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.21 Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.22 I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném, i pravdu tvou, Bože můj; žalmy tobě zpívati budu na harfě, ó svatý Izraelský.23 Plésati budou rtové moji, když žalmy zpívati budu tobě, i duše má, kterouž jsi vykoupil.24 Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti, jenž mého pádu hledali.

1 EN ti, oh Jehová, he esperado; No sea yo confuso para siempre.2 Hazme escapar, y líbrame en tu justicia: Inclina tu oído y sálvame.3 Séme por peña de estancia, adonde recurra yo continuamente: Mandado has que yo sea salvo; Porque tú eres mi roca, y mi fortaleza.4 Dios mío, líbrame de la mano del impío, De la mano del perverso y violento.5 Porque tú, oh Señor Jehová, eres mi esperanza: Seguridad mía desde mi juventud.6 Por ti he sido sustentado desde el vientre: De las entrañas de mi madre tú fuiste el que me sacaste: De ti será siempre mi alabanza.7 Como prodigio he sido á muchos; Y tú mi refugio fuerte.8 Sea llena mi boca de tu alabanza, De tu gloria todo el día.9 No me deseches en el tiempo de la vejez; Cuando mi fuerza se acabare, no me desampares.10 Porque mis enemigos han tratado de mí; Y los que acechan mi alma, consultaron juntamente.11 Diciendo: Dios lo ha dejado: Perseguid y tomadle, porque no hay quien le libre.12 Oh Dios, no te alejes de mí: Dios mío, acude presto á mi socorro.13 Sean avergonzados, fallezcan los adversarios de mi alma; Sean cubiertos de vergüenza y de confusión los que mi mal buscan.14 Mas yo siempre esperaré, Y añadiré sobre toda tu alabanza.15 Mi boca publicará tu justicia Y tu salud todo el día, Aunque no sé el número de ellas.16 Vendré á las valentías del Señor Jehová: Haré memoria de sola tu justicia.17 Oh Dios, enseñásteme desde mi mocedad; Y hasta ahora he manifestado tus maravillas.18 Y aun hasta la vejez y las canas; oh Dios, no me desampares, Hasta que denuncie tu brazo á la posteridad, Tus valentías á todos los que han de venir.19 Y tu justicia, oh Dios, hasta lo excelso; Porque has hecho grandes cosas: Oh Dios, ¿quién como tú?20 Tú, que me has hecho ver muchas angustias y males, Volverás á darme vida, Y de nuevo me levantarás de los abismos de la tierra.21 Aumentarás mi grandeza, Y volverás á consolarme.22 Asimismo yo te alabaré con instrumento de salterio, Oh Dios mío: tu verdad cantaré yo á ti en el arpa, Oh Santo de Israel.23 Mis labios cantarán cuando á ti salmeare, Y mi alma, á la cual redimiste.24 Mi lengua hablará también de tu justicia todo el día: Por cuanto fueron avergonzados, porque fueron confusos los que mi mal procuraban.