1 Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.2 Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.3 Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.4 Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.5 Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.6 Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.7 K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,8 (Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.9 Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.10 Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,11 A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.12 Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.13 Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.14 Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,15 A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.16 Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.17 Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.18 Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.19 Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.20 Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:21 Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.22 Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.23 Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.24 Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.25 V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.26 Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.27 Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.28 Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.29 Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.30 Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.31 Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.32 On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.33 Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.34 Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.35 Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.

1 BENDICE, alma mía, á Jehová. Jehová, Dios mío, mucho te has engrandecido; Haste vestido de gloria y de magnificencia.2 El que se cubre de luz como de vestidura, Que extiende los cielos como una cortina;3 Que establece sus aposentos entre las aguas; El que pone las nubes por su carroza, El que anda sobre las alas del viento;4 El que hace á sus ángeles espíritus, Sus ministros al fuego flameante.5 El fundó la tierra sobre sus basas; No será jamás removida.6 Con el abismo, como con vestido, la cubriste; Sobre los montes estaban las aguas.7 A tu reprensión huyeron; Al sonido de tu trueno se apresuraron;8 Subieron los montes, descendieron los valles, Al lugar que tú les fundaste.9 Pusísteles término, el cual no traspasarán; Ni volverán á cubrir la tierra.10 Tú eres el que envías las fuentes por los arroyos; Van entre los montes.11 Abrevan á todas las bestias del campo: Quebrantan su sed los asnos montaraces.12 Junto á aquellos habitarán las aves de los cielos; Entre las ramas dan voces.13 El que riega los montes desde sus aposentos: Del fruto de sus obras se sacia la tierra.14 El que hace producir el heno para las bestias, Y la hierba para el servicio del hombre; Sacando el pan de la tierra.15 Y el vino que alegra el corazón del hombre, Y el aceite que hace lucir el rostro, Y el pan que sustenta el corazón del hombre.16 Llénanse de jugo los árboles de Jehová, Los cedros del Líbano que él plantó.17 Allí anidan las aves; En las hayas hace su casa la cigüeña.18 Los montes altos para las cabras monteses; Las peñas, madrigueras para los conejos.19 Hizo la luna para los tiempos: El sol conoce su ocaso.20 Pone las tinieblas, y es la noche: En ella corretean todas las bestias de la selva.21 Los leoncillos braman á la presa, Y para buscar de Dios su comida.22 Sale el sol, recógense, Y échanse en sus cuevas.23 Sale el hombre á su hacienda, Y á su labranza hasta la tarde.24 Cuán muchas son tus obras, oh Jehová! Hiciste todas ellas con sabiduría: La tierra está llena de tus beneficios.25 Asimismo esta gran mar y ancha de términos: En ella pescados sin número, Animales pequeños y grandes.26 Allí andan navíos; Allí este leviathán que hiciste para que jugase en ella.27 Todos ellos esperan en ti, Para que les des su comida á su tiempo.28 Les das, recogen; Abres tu mano, hártanse de bien.29 Escondes tu rostro, túrbanse: Les quitas el espíritu, dejan de ser, Y tórnanse en su polvo.30 Envías tu espíritu, críanse: Y renuevas la haz de la tierra.31 Sea la gloria de Jehová para siempre; Alégrese Jehová en sus obras;32 El cual mira á la tierra, y ella tiembla; Toca los montes, y humean.33 A Jehová cantaré en mi vida: A mi Dios salmearé mientras viviere.34 Serme ha suave hablar de él: Yo me alegraré en Jehová.35 Sean consumidos de la tierra los pecadores, Y los impíos dejen de ser. Bendice, alma mía, á Jehová. Aleluya.