1 Poďte, zpívejme Hospodinu, prokřikujme skále spasení našeho.

2 Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním, žalmy prozpěvujme jemu.

3 Nebo Hospodin jest Bůh veliký, a král veliký nade všecky bohy,

4 V jehož rukou základové země, a vrchové hor jeho jsou.

5 Jehož jest i moře, nebo on je učinil, i země, kterouž ruce jeho sformovaly.

6 Poďte, sklánějme se, a padněme před ním, klekejme před Hospodinem stvořitelem naším.

7 Onť jest zajisté Bůh náš, a my jsme lid pastvy jeho, a stádo rukou jeho. Dnes uslyšíte-li hlas jeho,

8 Nezatvrzujte srdce svého, jako při popuzení, a v den pokušení na poušti,

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé.

10 Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím, a řekl jsem: Lid tento bloudí srdcem, a nepoznali cest mých.

11 Jimž jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

1 VENID, celebremos alegremente á Jehová: Cantemos con júbilo á la roca de nuestra salud.

2 Lleguemos ante su acatamiento con alabanza; Aclamémosle con cánticos.

3 Porque Jehová es Dios grande; Y Rey grande sobre todos los dioses.

4 Porque en su mano están las profundidades de la tierra, Y las alturas de los montes son suyas.

5 Suya también la mar, pues él la hizo; Y sus manos formaron la seca.

6 Venid, adoremos y postrémonos; Arrodillémonos delante de Jehová nuestro hacedor.

7 Porque él es nuestro Dios; Nosotros el pueblo de su dehesa, y ovejas de su mano. Si hoy oyereis su voz,

8 No endurezcáis vuestro corazón como en Meriba, Como el día de Masa en el desierto;

9 Donde me tentaron vuestros padres, Probáronme, y vieron mi obra.

10 Cuarenta años estuve disgustado con la nación, Y dije: Pueblo es que divaga de corazón, Y no han conocido mis caminos.

11 Por tanto juré en mi furor Que no entrarían en mi reposo.