1 Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.

2 Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,

3 A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.

4 Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.

5 Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.

6 Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,

7 A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.

8 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

9 Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.

10 Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,

11 Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.

12 Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.

13 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.

14 Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.

15 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

16 Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.

17 Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.

18 Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.

19 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

20 Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.

21 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,

22 A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.

23 Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,

24 Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.

25 Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.

26 Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.

27 Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.

28 Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.

29 Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.

30 I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.

31 Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.

32 Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.

33 Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,

34 Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.

35 Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.

36 I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.

37 Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.

38 Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.

39 A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,

40 Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.

41 Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.

42 Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.

43 Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?

1 ALABAD á Jehová, porque es bueno; Porque para siempre es su misericordia.

2 Digan lo los redimidos de Jehová, Los que ha redimido del poder del enemigo,

3 Y los ha congregado de las tierras, Del oriente y del occidente, Del aquilón y de la mar.

4 Anduvieron perdidos por el desierto, por la soledad sin camino, No hallando ciudad de población.

5 Hambrientos y sedientos, Su alma desfallecía en ellos.

6 Habiendo empero clamado á Jehová en su angustia, Librólos de sus aflicciones:

7 Y dirigiólos por camino derecho, Para que viniesen á ciudad de población.

8 Alaben la misericordia de Jehová, Y sus maravillas para con los hijos de los hombres.

9 Porque sació al alma menesterosa, Y llenó de bien al alma hambrienta.

10 Los que moraban en tinieblas y sombra de muerte, Aprisionados en aflicción y en hierros;

11 Por cuanto fueron rebeldes á las palabras de Jehová, Y aborrecieron el consejo del Altísimo.

12 Por lo que quebrantó él con trabajo sus corazones, Cayeron y no hubo quien los ayudase;

13 Luego que clamaron á Jehová en su angustia, Librólos de sus aflicciones.

14 Sacólos de las tinieblas y de la sombra de muerte, Y rompió sus prisiones.

15 Alaben la misericordia de Jehová, Y sus maravillas para con los hijos de los hombres.

16 Porque quebrantó las puertas de bronce, Y desmenuzó los cerrojos de hierro.

17 Los insensatos, á causa del camino de su rebelión Y á causa de sus maldades, fueron afligidos.

18 Su alma abominó toda vianda, Y llegaron hasta las puertas de la muerte.

19 Mas clamaron á Jehová en su angustia, Y salvólos de sus aflicciones.

20 Envió su palabra, y curólos, Y librólos de su ruina.

21 Alaben la misericordia de Jehová, Y sus maravillas para con los hijos de los hombres:

22 Y sacrifiquen sacrificios de alabanza, Y publiquen sus obras con júbilo.

23 Los que descienden á la mar en navíos, Y hacen negocio en las muchas aguas,

24 Ellos han visto las obras de Jehová, Y sus maravillas en el profundo.

25 El dijo, é hizo saltar el viento de la tempestad, Que levanta sus ondas.

26 Suben á los cielos, descienden á los abismos: Sus almas se derriten con el mal.

27 Tiemblan, y titubean como borrachos, Y toda su ciencia es perdida.

28 Claman empero á Jehová en su angustia, Y líbralos de sus aflicciones.

29 Hace parar la tempestad en sosiego, Y se apaciguan sus ondas.

30 Alégranse luego porque se reposaron; Y él los guía al puerto que deseaban.

31 Alaben la misericordia de Jehová, Y sus maravillas para con los hijos de los hombres.

32 Y ensálcenlo en la congregación del pueblo; Y en consistorio de ancianos lo alaben.

33 El vuelve los ríos en desierto, Y los manantiales de las aguas en secadales;

34 La tierra fructífera en salados, Por la maldad de los que la habitan.

35 Vuelve el desierto en estanques de aguas, Y la tierra seca en manantiales.

36 Y allí aposenta á los hambrientos, Y disponen ciudad para habitación;

37 Y siembran campos, y plantan viñas, Y rinden crecido fruto.

38 Y los bendice, y se multiplican en gran manera; Y no disminuye sus bestias.

39 Y luego son menoscabados y abatidos A causa de tiranía, de males y congojas.

40 El derrama menosprecio sobre los príncipes, Y les hace andar errados, vagabundos, sin camino:

41 Y levanta al pobre de la miseria, Y hace multiplicar las familias como rebaños de ovejas.

42 Vean los rectos, y alégrense; Y toda maldad cierre su boca.

43 ¿Quién es sabio y guardará estas cosas, Y entenderá las misericordias de Jehová?