1 Dávid zsoltára. figyelmezz szavamra, mikor hívlak téged.

2 Mint jóillatú füst jusson elõdbe imádságom, [s] kezem felemelése estvéli áldozat [legyen.]

3 Tégy Uram závárt az én szájamra; õriztessed az én ajkaim nyílását!

4 Ne engedd szívemet rosszra hajlani, hogy istentelenül ne cselekedjem a gonosztevõ emberekkel egybe; és ne egyem azoknak kedvelt ételébõl!

5 Ha igaz fedd engem: jól van az; ha dorgál engem: mintha fejem kenné. Nem vonakodik fejem, sõt még imádkozom is értök nyavalyájokban.

6 Ha sziklához paskoltatnak az õ bíráik, akkor hallgatják az én beszédeimet, mert gyönyörûségesek.

7 Mint a ki a földet vágja és hányja, úgy szóratnak szét csontjaik a Seol torkában.

8 De az én szemeim, Uram Isten, rajtad csüggenek; hozzád folyamodom: ne oltsd el életemet!

9 Õrizz meg a tõrtõl, a mit elém hánytak, és a gonosztevõknek hálóitól!

10 Essenek az álnokok saját tõreikbe; míg én egyben általmegyek!

1 Žalm Davidův. Hospodine, k toběť volám, pospěš ke mně; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám.

2 Budiž příjemná modlitba má, jako kadění před oblíčejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obět večerní.

3 Polož, Hospodine, stráž ústům mým, ostříhej dveří rtů mých.

4 Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci, k činění skutků bezbožných, s muži činícími nepravost, a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich.

5 Nechť mne bije spravedlivý, přijmu to za dobrodiní, a nechť tresce mne, bude mi to olej nejčistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich.

6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá.

7 Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým.

8 Ale k toběť, Hospodine Pane, oči mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé.

9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek činících nepravost.

10 Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní, a já zatím přejdu.