1 Dávid imádsága.

2 Tartsd meg életemet, mert kegyes vagyok én; mentsd meg én Istenem a te szolgádat, a ki bízik benned.

3 Könyörülj én rajtam Uram, mert hozzád kiáltok minden napon!

4 Vidámítsd meg a te szolgádnak lelkét, mert hozzád emelem fel Uram lelkemet.

5 Mert te Uram jó vagy és kegyelmes, és nagy irgalmasságú mindazokhoz, a kik hozzád kiáltanak.

6 Figyelmezzél Uram az én imádságomra, és hallgasd meg az én könyörgésemnek szavát!

7 Nyomorúságomnak idején hozzád kiáltok, mert te meghallgatsz engem.

8 Nincsen Uram hozzád hasonló az istenek között, és nincsenek hasonlók a te munkáidhoz!

9 Eljõnek a népek mind, a melyeket alkottál, és leborulnak elõtted Uram, és dicsõítik a te nevedet.

10 Mert nagy vagy te és csodadolgokat mívelsz; csak te vagy Isten egyedül!

11 Mutasd meg nékem a te útadat, hogy járhassak a te igazságodban, [és] teljes szívvel féljem nevedet.

12 Dicsérlek téged Uram, Istenem, teljes szívembõl, és dicsõítem a te nevedet örökké!

13 Mert nagy én rajtam a te kegyelmed, és kiszabadítottad lelkemet a mélységes pokolból.

14 Isten! Kevélyek támadtak fel ellenem, és kegyetlenek serege keresi lelkemet, [a kik] meg sem gondolnak téged.

15 De te Uram, könyörülõ és irgalmas Isten vagy, késedelmes a haragra, nagy kegyelmû és igazságú!

16 Tekints reám és könyörülj rajtam! Add a te erõdet a te szolgádnak, és szabadítsd meg a te szolgálóleányodnak fiát!

17 Adj jelt nékem javamra, hogy lássák az én gyûlölõim és szégyenüljenek meg, a mikor te Uram megsegítesz és megvigasztalsz engem.

1 Modlitba Davidova. Nakloň, Hospodine, ucha svého, a vyslyš mne, neboť jsem chudý a nuzný.

2 Ostříhejž duše mé, neboť jsem ten, jehož miluješ; zachovej služebníka svého, ty Bože můj, v tobě naději majícího.

3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, k toběť zajisté každého dne volám.

4 Potěš duše služebníka svého, neboť k tobě, ó Pane, duše své pozdvihuji.

5 Nebo ty jsi, Pane, dobrotivý a lítostivý, a hojný v milosrdenství ke všechněm, kteříž tě vzývají.

6 Slyš, Hospodine, modlitbu mou, a pozoruj hlasu žádostí mých.

7 V den ssoužení svého vzývám tě, nebo mne vyslýcháš.

8 Neníť žádného tobě podobného mezi bohy, ó Pane, a není takových skutků, jako jsou tvoji.

9 Všickni národové, kteréž jsi učinil, přicházejíce, skláněti se budou před tebou, Pane, a ctíti jméno tvé.

10 Nebo jsi ty veliký, a činíš divné věci, ty jsi Bůh sám.

11 Vyuč mne, Hospodine, cestě své, abych chodil v pravdě tvé; ustav srdce mé v bázni jména svého.

12 I budu tě oslavovati, Pane Bože můj, z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky,

13 Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou, a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší.

14 Ó Bože, povstaliť jsou pyšní proti mně, a rota násilníků hledají bezživotí mého, ti, kteříž tě sobě nepředstavují.

15 Ale ty Pane, Bože silný, lítostivý a milostivý, shovívající a hojný v milosrdenství, i pravdomluvný,

16 Vzhlédniž na mne, a smiluj se nade mnou, obdař silou svou služebníka svého, a zachovávej syna děvky své.

17 Prokaž ke mně znamení dobrotivosti, tak aby vidouce to ti, kteříž mne nenávidí, zahanbeni byli, že jsi ty mi, Hospodine, spomohl, a mne potěšil.