1 Dávidé.
2 Próbálj meg, Uram, és kisérts meg, és vizsgáld meg veséimet és szívemet.
3 Mert kegyelmed szemem elõtt van, és hûségedben járok-kelek.
4 Nem ültem együtt hivalkodókkal, és alattomosokkal nem barátkoztam.
5 Gyûlölöm a rosszak társaságát, és a gonoszokkal együtt nem ülök.
6 Ártatlanságban mosom kezemet, és oltárodat gyakorlom Uram!
7 Hogy hallatós szóval dicsérjelek téged, és elbeszéljem minden csodatettedet.
8 Uram, szeretem a te házadban való lakozást, és a te dicsõséged hajlékának helyét.
9 Ne sorozd a bûnösökkel együvé lelkemet, sem életemet a vérszopókkal együvé,
10 A kiknek kezében vétek van, és jobbjuk telve vesztegetéssel.
11 Én pedig ártatlanságban élek; ments meg és könyörülj rajtam.
12 Lábam megáll igazsággal; áldom az Urat a gyülekezetekben.
1 Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.
2 Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.
3 Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.
4 S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.
5 V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.
6 Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,
7 Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.
8 Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.
9 Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,
10 V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.
11 Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.
12 Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.