1 Az éneklõmesternek, a Kóráh fiainak zsoltára.
2 Halljátok meg ezt mind ti népek, figyeljetek mind ti, e világ lakói!
3 Akár közemberek fiai, akár fõemberek fiai, együtt a gazdag és szegény.
4 Az én szájam bölcsességet beszél, szívemnek elmélkedése tudomány.
5 Példabeszédre hajtom fülemet, hárfaszóval nyitom meg mesémet.
6 Miért féljek a gonoszság napjain, mikor nyomorgatóim bûne vesz körül,
7 A kik gazdagságukban bíznak, és nagy vagyonukkal dicsekesznek?
8 Senki sem válthatja meg atyjafiát, nem adhat érte váltságdíjat Istennek.
9 Minthogy lelköknek váltsága drága, abba kell hagynia örökre;
10 Még ha örökké élne is és nem látná meg a sírgödört.
11 De meglátja! A bölcsek is meghalnak; együtt vész el bolond és ostoba, és gazdagságukat másoknak hagyják.
12 Gondolatjok [ez:] az õ házok örökkévaló, lakóhelyeik nemzedékrõl- nemzedékre [szállnak,] nevöket hangoztatják a földön.
13 Pedig az ember, még ha tisztességben van, sem marad meg; hasonlít a barmokhoz, a melyeket levágnak.
14 Ez az õ sorsuk bolondság nékik; de azért gyönyörködnek szavokban az õ követõik. Szela.
15 Mint juhok, a Seolra vettetnek, a halál legelteti õket, és az igazak uralkodnak rajtok reggel; alakjokat elemészti a Seol, távol az õ lakásuktól.
16 Csak Isten válthatja ki lelkemet a Seol kezébõl, mikor [az] megragad engem. Szela.
17 Ne félj, ha valaki meggazdagszik, ha megöregbül házának dicsõsége;
18 Mert semmit sem vihet el magával, ha meghal; dicsõsége nem száll le utána.
19 Ha életében áldottnak vallja is magát, s ha dicsérnek is téged, hogy jól tettél magaddal:
20 [Mégis] az õ atyáinak nemzetségéhez jut, a kik soha sem látnak világosságot. [ (Psalms 49:21) Az ember, még ha tisztességben van is, de nincs okossága: hasonlít a barmokhoz, a melyeket levágnak. ]
1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]