1 Az éneklõmesternek a nehilótra, Dávid zsoltára.

2 Uram, figyelmezz szavaimra; értsd meg az én sóhajtásomat!

3 Ügyelj az én kiáltásom szavára, én Királyom és én Istenem; mert én hozzád imádkozom!

4 Uram, jó reggel hallgasd meg az én szómat; jó reggel készülök hozzád és vigyázok.

5 Mert nem olyan Isten vagy te, a ki hamisságban gyönyörködnél; nem lakhatik tenálad gonosz.

6 Nem állhatnak meg szemeid elõtt a kevélyek, gyûlölsz te minden bûnt cselekedõt.

7 Elveszted, a kik hazugságot szólnak; a vérszopó és álnok embert útálja az Úr.

8 Én pedig a te kegyelmed sokaságából házadba mehetek; leborulok szent templomodban a te félelmedben.

9 Uram, vezess engem a te igazságodban az én ellenségeim miatt; egyengesd elõttem a te útadat!

10 Mert nincsen az õ szájokban egyenesség, belsejök csupa romlottság; nyitott sír az õ torkuk, nyelvökkel hizelkednek.

11 Kárhoztasd õket, oh Isten; essenek el saját tanácsaik által; taszítsd el õket vétkeik sokasága miatt, mert fellázadtak ellened.

12 És majd örülnek mindnyájan, a kik bíznak benned; mindörökké vígadjanak, és te megoltalmazod õket, és örvendeznek te benned, a kik szeretik a te nevedet. [ (Psalms 5:13) Mert te, Uram, megáldod az igazat, körülveszed a te jóvoltoddal, mint egy paizszsal. ]

1 Přednímu zpěváku na nechilot, žalm Davidův.

2 Slova má slyš, Hospodine, porozuměj tužebnému úpění mému.

3 Pozoruj hlasu volání mého, králi můj a Bože můj; nebo se tobě modlím.

4 Hospodine, v jitře vyslyšíš hlas můj, v jitře předložím tobě žádost, a šetřiti budu.

5 Nebo ty, ó Bože silný, neoblibuješ bezbožnosti, nemá místa u tebe nešlechetník.

6 Neostojí blázniví před očima tvýma, v nenávisti máš všecky činitele nepravosti.

7 Zatratíš mluvící lež. Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin.

8 Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého, klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé.

9 Hospodine, proveď mne v spravedlnosti své, pro ty, jenž mne střehou; spravuj přede mnou cestu svou.

10 Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti, vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti, hrob otevřený hrdlo jejich, jazykem svým lahodně mluví.

11 Zkaz je, ó Bože, nechať padnou od rad svých; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je, poněvadž odporní jsou tobě.

12 A ať se všickni v tě doufající radují, na věky ať plésají, když je zastírati budeš; ať se v tobě veselí, kteřížkoli milují jméno tvé. [ (Psalms 5:13) Nebo ty, Hospodine, požehnáš spravedlivému, a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej. ]