1 Az éneklõmesternek, Jedutun szerint; Dávid zsoltára.

2 Csak Istenben nyugoszik meg lelkem; tõle van az én szabadulásom.

3 Csak õ az én kõsziklám és szabadulásom; õ az én oltalmam, azért nem rendülök meg felettébb.

4 Meddig támadtok még egy ember ellen; [meddig] törtök ellene valamennyien, mint meghanyatlott fal és dûlõ kerítés ellen?

5 Csak arról tanácskoznak, mimódon vessék õt le méltóságából; szeretik a hazugságot; szájukkal áldanak, szívükben átkoznak. Szela.

6 Csak Istenben nyugodjál meg lelkem, mert tõle van reménységem.

7 Csak õ az én kõsziklám és szabadulásom; õ az én oltalmam, azért nem rendülök meg.

8 Istennél van szabadulásom és dicsõségem; az én erõs kõsziklám, az én menedékem Istenben van.

9 Bízzatok õ benne mindenkor, ti népek; öntsétek ki elõtte szíveteket; Istn a mi menedékünk. Szela.

10 Bizony hiábavalók a közembernek fiai és hazugok a fõembernek fiai; ha mérõserpenyõbe vettetnek, mind alábbvalók a semminél.

11 Ne bízzatok zsarolt javakban, és rablott jószággal ne kevélykedjetek; a vagyonban, ha nõ, ne bizakodjatok;

12 Egyszer szólott az Isten, kétszer hallottam ugyanazt, hogy a hatalom az Istené. [ (Psalms 62:13) Tiéd Uram a kegyelem is. Bizony te fizetsz meg mindenkinek az õ cselekedete szerint! ]

1 Přednímu z kantorů Jedutunovi, žalm Davidův.

2 Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má, od něhoť jest spasení mé.

3 Vždyť předce on jest skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se škodlivě.

4 Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku? Všickni vy zahubeni budete, jako zed navážená a stěna nachýlená jste.

5 Však nic méně radí se o to, jak by jej odstrčili, aby nebyl vyvýšen; lež oblibují, ústy svými dobrořečí, ale u vnitřnosti své proklínají. Sélah.

6 Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě, duše má, nebo od něho jest očekávání mé.

7 Onť jest zajisté skála má, mé spasení, vysoký hrad můj, nepohnuť se.

8 V Bohu jest spasení mé a sláva má; skála síly mé, doufání mé v Bohu jest.

9 Naději v něm skládejte všelikého času, ó lidé, vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše, Bůh útočiště naše. Sélah.

10 Jistě žeť jsou marnost synové lidští,a synové mocných lživí. Budou-li spolu na váhu vloženi, lehčejší budou nežli marnost.

11 Nedoufejtež v utiskování, ani v loupeži, a nebývejte marní; statku přibývalo-li by, nepřikládejte srdce.

12 Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel, že Boží jest moc, [ (Psalms 62:13) A že tvé, Pane, jest milosrdenství, a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho. ]