1 Az éneklõmesternek, hangszerekkel; Dávid tanítása.

2 Hallgasd meg, Isten, az én imádságomat, és ne rejtsd el magadat az én könyörgésem elõl;

3 Figyelmezz én reám és hallgass meg engemet; mert keseregve bolyongok és jajgatok!

4 Az ellenségnek szaváért [és] a hitetlenek nyomorgatásáért: mert hazugságot hárítanak reám, és [nagy] dühösséggel ellenkeznek velem.

5 Az én szívem reszket bennem, és a halál félelmei körülvettek engem.

6 Félelem és rettegés esett én reám, és borzadály vett körül engem.

7 Mondám: Vajha szárnyam volna, mint a galambnak! Elrepülnék és nyugodnám.

8 Ímé, messze elmennék és a pusztában lakoznám. Szela.

9 Sietnék kiszabadulni e sebes szélbõl, e forgószélbõl.

10 Rontsd meg Uram, [és] oszlasd meg az õ nyelvöket; mert erõszakot és háborgást látok a városban.

11 Nappal és éjjel körüljárják azt annak kõfalainál, bent hamisság és ártalom van abban.

12 Veszedelem van bensejében; s nem távozik annak terérõl a zsarnokság és csalárdság.

13 Mert nem ellenség szidalmazott engem, hisz [azt] elszenvedném; nem gyûlölõm emelte fel magát ellenem, hiszen elrejtettem volna magamat az elõl:

14 Hanem te, hozzám hasonló halandó, én barátom és ismerõsöm,

15 A kik együtt édes bizalomban éltünk; az Isten házába jártunk a tömegben.

16 A halál vegye õket körül, elevenen szálljanak a Seolba; mert gonoszság van lakásukban, kebelökben.

17 Én az Istenhez kiáltok, és az Úr megszabadít engem.

18 Estve, reggel és délben panaszkodom és sóhajtozom, és õ meghallja az én szómat.

19 Megszabadítja lelkemet békességre a rám támadó hadtól, mert sokan vannak ellenem.

20 Meghallja Isten és megfelel nékik, (mivelhogy õ eleitõl fogva trónol, Szela), a kik nem akarnak megváltozni és nem félik az Istent.

21 Kezeit felemelte a vele békességben lévõkre; megszegte az õ szövetségét.

22 A vajnál simább az õ szája, pedig szívében háborúság van; lágyabbak beszédei az olajnál, pedig éles szablyák azok.

23 Vessed az Úrra a te terhedet, õ gondot visel rólad, és nem engedi, hogy valamikor ingadozzék az igaz. [ (Psalms 55:24) Te, Isten, a veszedelem vermébe taszítod õket; a vérszopó és álnok emberek életüknek felét sem élik meg; én pedig te benned bízom. ]

1 Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův.

2 Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

3 Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

4 A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

5 Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

6 Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

7 I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

8 Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. Sélah.

9 Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

10 Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

11 Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

12 Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

13 Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

14 Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

15 Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

16 Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich.

17 Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

18 U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

19 Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

20 Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, Sélah), proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

21 Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

22 Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

23 Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý. [ (Psalms 55:24) Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu. ]