1 Az éneklõmesternek, Dávid zsoltára.
2 Te benned bíztam, Uram! Ne szégyenüljek meg soha; igazságoddal szabadíts meg engem.
3 Hajtsd hozzám füledet, hamar szabadíts meg; légy nékem erõs kõszálam, erõdített házam, hogy megtarts engem.
4 Mert kõsziklám és védõváram vagy te; vezess hát engem a te nevedért és vezérelj engemet.
5 Ments ki engem a hálóból, a melyet titkon vetettek nékem; hiszen te vagy az én erõsségem.
6 Kezedre bízom lelkemet, te váltasz meg engemet, oh Uram, hûséges Isten.
7 Gyûlölöm a hazug hiúságok híveit, és az Úrban bízom én.
8 Hadd vigadjak és örüljek a te kegyelmednek, a miért meglátod nyomorúságomat [és] megismered a háborúságokban lelkemet;
9 És nem rekesztesz be engem ellenség kezébe, [sõt] tágas térre állatod lábaimat.
10 Könyörülj rajtam, Uram, mert szorongattatom; elsenyved a búbánat miatt szemem, lelkem, testem.
11 Mert bánatban enyészik életem, és sóhajtásban [múlnak] éveim; bûnöm miatt roskadoz erõm, és kiasznak csontjaim.
12 Temérdek üldözõm miatt csúfsággá lettem, kivált szomszédaimé, és ismerõseimnek félelmévé; a kik az utczán látnak, elfutnak tõlem.
13 Töröltettem, akár a halott, az emlékezetbõl; olyanná lettem, mint az elroshadt edény.
14 Mert hallottam sokak rágalmát, iszonyatosságot mindenfelõl, a mint együtt tanácskoztak ellenem, és tervezték, hogy elrabolják lelkemet.
15 De én benned bízom, Uram! Azt mondom: Te vagy Istenem.
16 Életem ideje kezedben van: szabadíts meg ellenségeim kezébõl és üldözõimtõl.
17 Világosítsd meg orczádat a te szolgádon, tarts meg engem jóvoltodból.
18 Uram, ne szégyenüljek meg, mivelhogy hívlak téged; a gonoszok szégyenüljenek meg [és] pusztuljanak a Seolba.
19 A hazug ajkak némuljanak el, a melyek vakmerõen szólnak az igaz ellen, kevélységgel és megvetéssel.
20 Mily bõséges a te jóságod, a melyet fentartasz a téged félõknek, [és] megbizonyítasz a te benned bízókon az emberek fiai elõtt.
21 Elrejted õket a te orczádnak rejtekében az emberek zendülései elõl; sátorban õrzöd õket a perpatvarkodó nyelvektõl.
22 Áldott az Úr, hogy csodálatossá tette kegyelmét rajtam, mint egy megerõsített városon!
23 Én ugyan azt gondoltam ijedtemben: Elvettettem szemeid elõl; de mégis, meghallgattad esedezéseimnek szavát, mikor kiáltottam hozzád.
24 Szeressétek az Urat mind ti õ kedveltjei; a híveket megõrzi az Úr és bõven megfizet a kevélyen cselekvõknek! [ (Psalms 31:25) Legyetek erõsek és bátorodjék a ti szívetek mindnyájan, a kik várjátok az Urat! ]
1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův.
2 V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne.
3 Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval.
4 Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne.
5 Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi.
6 V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný.
7 Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám.
8 Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou.
9 Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé.
10 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj.
11 Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly.
12 U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou.
13 Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená.
14 Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou.
15 Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty.
16 V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají.
17 Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své.
18 Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle.
19 Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou.
20 Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými.
21 Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými.
22 Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém.
23 Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal.
24 Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]