1 Az éneklõmesternek; Dávid zsoltára.

2 Hallgasd meg, Isten, az én szómat, mikor panaszkodom; az ellenségtõl való félelemtõl mentsd meg éltemet.

3 Rejts el engem a rosszakaróknak tanácsa elõl, a gonosztevõknek gyülekezetétõl.

4 A kik megélesítik nyelvöket, mint a szablyát; irányozzák nyilokat, keserû beszédöket.

5 Hogy lövöldözzék titkon az ártatlant; nagy hirtelenséggel lövöldözik azt, és nem félnek.

6 Megátalkodottak gonosz szándékukban; megegyeztek, hogy tõrt vetnek titkon, mondják: ki látja õket?

7 Álnokságokat koholnak; a kikoholt tervet végrehajták; mindenikök keble és szíve kikutathatatlan.

8 De meglövi õket az Isten; hirtelen nyíl üt rajtok sebet.

9 És megejtik õket, a nyelvök lesz ellenök; iszonyodik mindenki, a ki õket látja.

10 Akkor megfélemlenek mind az emberek; hirdetni fogják Istennek dolgát, és megértik cselekedetét. [ (Psalms 64:11) Örvendeni fog az igaz Istenben, és hozzá menekül; és dicsekedni fognak minden egyenesszívûek. ]

1 Přednímu z kantorů, žalm Davidův.

2 Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

3 Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

4 Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

5 Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

6 Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

7 Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

8 Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

9 A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

10 I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí. [ (Psalms 64:11) Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce. ]