1 Miért dühösködnek a pogányok, és gondolnak hiábavalóságot a népek?
2 A föld királyai felkerekednek és a fejedelmek együtt tanácskoznak az Úr ellen és az õ felkentje ellen:
3 Szaggassuk le az õ bilincseiket, és dobjuk le magunkról köteleiket!
4 Az egekben lakozó neveti, az Úr megcsúfolja õket.
5 Majd szól nékik haragjában, és megrettenti õket gerjedelmében:
6 Én kentem ám fel az én királyomat a Sionon, az én szent hegyemen!
7 Törvényül hirdetem: Az Úr mondá nékem: Én fiam vagy te; én ma nemzettelek téged.
8 Kérjed tõlem és odaadom néked a pogányokat örökségül, és birtokodul a föld határait.
9 Összetöröd õket vasvesszõvel: széjjelzúzod õket, mint cserépedényt.
10 Azért, királyok, legyetek eszesek, és okuljatok földnek bírái!
11 Szolgáljátok az Urat félelemmel, és örüljetek reszketéssel.
12 Csókoljátok a Fiút, hogy meg ne haragudjék és el ne veszszetek az úton, mert hamar felgerjed az õ haragja. Boldogok mindazok, a kik õ benne bíznak!
1 Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?
2 Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,
3 Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.
4 Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.
5 Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:
6 Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.
7 Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.
8 Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.
9 Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.
10 A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.
11 Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.
12 Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.