1 人屡次受责备， 仍然硬着颈项， 他必突然毁灭， 无法挽救。
2 义人增多的时候， 人民就喜乐； 恶人掌权的时候， 人民就叹息。
3 喜爱智慧的， 使父亲喜乐； 亲近妓女的， 耗尽家财。
4 君王以公正使国坚立； 收受贿赂的， 使国覆亡。
5 谄媚邻舍的人， 是在他的脚下张设网罗。
6 恶人因为过犯， 陷于网罗； 义人却欢呼喜乐。
7 义人关注穷人的冤情； 恶人却不分辨实情。
8 好讥笑人的煽动全城骚乱， 智慧人却止息众怒。
9 智慧人与愚妄人争讼， 愚妄人只会咆哮或嘲笑， 总不能安静。
10 好流人血的恨恶完全人， 并寻索正直人的性命。
11 愚昧人把怒气尽情发泄， 智慧人却抑制怒气。
12 如果掌权者听信谎言， 他所有的臣仆必都是坏人。
13 世上有穷人， 也有欺压人的， 两者的眼睛都蒙耶和华光照。
14 如果君王诚实地审判穷人； 他的国位必永远坚立。
15 杖责和管教能使人有智慧， 放纵的孩子使母亲蒙羞。
16 恶人增多的时候， 过犯也必增多； 义人必看见他们倾覆。
17 管教你的儿子， 他必使你得安息； 也必使你的心得喜乐。
18 没有启示， 人民就没有法纪； 遵守律法的， 就为有福。
19 只用言语， 不能使奴仆受管教； 他虽然明白， 却没有反应。
20 你见过言语急躁的人吗？愚昧人比他更有指望。
21 如果人从小娇纵仆人， 结果必带来忧愁。
22 容易发怒的人， 引起纷争； 脾气暴烈的人， 多有过犯。
23 人的骄傲必使他卑微； 心里谦卑的， 必得尊荣。
24 与盗贼分赃的， 是恨恶自己的性命； 他虽然听见要他起誓作证的声音， 却不说话。
25 惧怕人的， 必陷入网罗； 倚靠耶和华的， 必得安全。
26 很多人求掌权者的情面， 但各人的判决是出于耶和华。
27 不义的人是义人所厌恶的； 行为正直的人是恶人所厌恶的。
1 Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.