Atos 10

1 Muž pak nějaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník, z zástupu, kterýž sloul Vlaský, 2 Nábožný a bohobojný se vším domem svým, čině almužny mnohé lidu, 3 A modle se Bohu vždycky. Ten viděl u vidění zřetelně, jako v hodinu devátou na den, anděla Božího, an všel k němu, a řekl jemu: Kornéli. 4 A on pilně popatřil naň, a zstrašiv se, řekl: Co chceš, Pane? I řekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamět před tváří Boží. 5 Protož nyní pošli muže některé do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má příjmí Petr. 6 Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře. Onť poví tobě, co bys měl činiti. 7 A když odšel anděl, kterýž mluvil Korneliovi, zavolal dvou služebníků svých, a rytíře pobožného z těch, kteříž vždycky při něm byli, 8 A pověděv jim všecko to, poslal je do Joppen. 9 Nazejtří pak, když oni šli a přibližovali se k městu, všel Petr nahoru, aby se modlil, v hodinu šestou. 10 A potom velice zlačněv, chtěl pojísti. Když pak oni strojili, připadlo na něj mysli vytržení. 11 I uzřel nebe otevřené a sstupující k sobě nádobu jakous jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy uvázané, ano se spouští na zem, 12 Na němž byla všeliká zemská hovada čtvernohá, a zvířata, a zeměplazové, i ptactvo nebeské. 13 I stal se hlas k němu: Vstaň, Petře, bij a jez. 14 I řekl Petr: Nikoli, Pane, nebť jsem nikdy nejedl nic obecného anebo nečistého. 15 Tedy opět po druhé stal se hlas k němu: Cožť jest Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté. 16 A to se stalo po třikrát. I vzato jest zase prostěradlo do nebe. 17 A když Petr sám u sebe rozjímal, co by znamenalo vidění to, kteréž viděl, aj muži ti, kteříž posláni byli od Kornelia, ptajíce se na dům Šimonův, stáli přede dveřmi. 18 A zavolavše kohosi, tázali se: Má-li zde hospodu Šimon, kterýž má příjmí Petr? 19 A když Petr přemyšloval o tom vidění, řekl jemu Duch: Aj, muži tři hledají tebe. 20 Protož vstana, sejdi dolů a jdi s nimi, nic nepochybuje; neboť jsem já je poslal. 21 Tedy sšed Petr k mužům, jenž posláni byli k němu od Kornelia, řekl: Aj, jáť jsem ten, kteréhož hledáte. Jaká jest příčina, pro niž jste přišli? 22 Oni pak řekli: Kornelius setník, muž spravedlivý a bohabojící, i svědectví dobré mající ode všeho národu Židovského, u vidění napomenut jest od anděla svatého, aby povolal tebe do domu svého a slyšel řeč od tebe. 23 Tedy zavolav jich do domu, přijal je do hospody. Druhého pak dne Petr šel s nimi, a někteří bratří z Joppen šli s ním. 24 A nazejtří přišli do Cesaree. Kornelius pak očekával jich, svolav příbuzné své a přátely blízké. 25 I stalo se, když vcházel Petr, vyšel proti němu Kornelius, a padna k nohám jeho, klaněl se mu. 26 Ale Petr pozdvihl ho, řka: Vstaň, všakť i já také člověk jsem. 27 A rozmlouvaje s ním, všel do domu, a nalezl mnoho těch, kteříž se byli sešli. 28 I řekl k nim: Vy víte, že neslušné jest muži Židu připojiti se aneb přistoupiti k cizozemci, ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nepravil obecným neb nečistým býti. 29 Protož bez odporu přišel jsem, povolán jsa. I ptám se vás, pro kterou příčinu poslali jste pro mne? 30 A Kornelius řekl: Přede čtyřmi dny postil jsem se až do této hodiny, a v hodinu devátou modlil jsem se v domu svém. A aj, postavil se přede mnou muž v rouše bělostkvoucím, 31 A řekl: Kornéli, uslyšánať jest modlitba tvá a almužny tvé jsouť v paměti před tváří Boží. 32 Protož pošli do Joppen a povolej Šimona, kterýž slove Petr. Tenť má hospodu v domu Šimona koželuha u moře; on přijda, bude mluviti tobě. 33 Já pak hned jsem poslal k tobě, a ty jsi dobře učinil, žes přišel. Nyní tedy my všickni před obličejem Božím hotovi jsme slyšeti všecko, což jest koli přikázáno tobě od Boha. 34 Tedy Petr otevřev ústa, řekl: V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijimač osob. 35 Ale v každém národu, kdož se ho bojí a činí spravedlnost, příjemný jest jemu; 36 Jakž to oznámil synům Izraelským, zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, jenž jest Pánem všeho. 37 O čemž i vy sami víte, co se dálo po všem Židovstvu, počna od Galilee, po křtu, kterýž kázal Jan: 38 Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí; kterýžto chodil, dobře čině, a uzdravuje všecky posedlé od ďábla; nebo Bůh s ním byl. 39 A my jsme svědkové všeho toho, což jest činil v krajině Judské a v Jeruzalémě. Kteréhožto zamordovali jsou, pověsivše na dřevě. 40 Toho Bůh vzkřísil třetího dne, a způsobil to, aby zjeven byl, 41 Ne všemu lidu, ale svědkům prve k tomu zřízeným od Boha, nám, kteříž jsme s ním jedli a pili po jeho z mrtvých vstání. 42 A přikázal nám kázati lidu a svědčiti, že on jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých. 43 Jemuť všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdožkoli uvěřil by v něho. 44 A když ještě Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na všecky, kteříž poslouchali slova Božího. 45 I užasli se ti, jenž z obřezaných věřící byli, kteříž byli přišli s Petrem, že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit. 46 Nebo slyšeli je, ani mluví jazyky rozličnými, a velebí Boha. Tedy odpověděl Petr: 47 Zdali může kdo zabrániti vody, aby tito nebyli pokřtěni, kteříž Ducha svatého přijali jako i my? 48 A rozkázal je pokřtíti ve jménu Páně. I prosili ho, aby u nich pobyl za některý den.

Ko Pita rāua ko Koroniria

1 Nā, i Hiharia tētahi tangata, ko Koroniria te ingoa, he keneturio nō te pū i kīia nei ko tō Itari. 2 He tangata karakia ia, e wehi ana i te Atua, rātou ko tōna whare katoa, he maha āna mahi atawhai ki te iwi, me te īnoi tonu ki te Atua. 3 I kite nui ia, he whakarehu, i te mea ka tata ki te iwa o ngā hāora o te rā, i tētahi anahera a te Atua, e haere mai ana ki a ia, e mea ana hoki ki a ia, "E Koroniria!"

4 Nā, ka titiro matatau atu ia ki a ia, ka wehi, ka mea, "He aha, e te Ariki?"

Ka kī tērā ki a ia, "Kua puta ake āu īnoi me āu mahi atawhai, hei whakamahara ki te aroaro o te Atua. 5 Nā, tonoa āianei he tangata ki Hopa, ki te tiki i a Haimona, ko te rua nei o ōna ingoa ko Pita. 6 He manuhiri ia nā Haimona kaimahi hiako, i te taha nei o te moana tōna whare."

7 Ā, nō te rironga atu o te anahera i kōrero nei ki a ia, ka karangatia e ia tokorua o āna pononga tāne, me tētahi hōia karakia nō te hunga e mahi tonu ana ki a ia; 8 ā, ka oti ngā mea katoa te kōrero ki a rātou, ka tonoa rātou e ia ki Hopa.

9 Nā i te aonga ake, i a rātou e haere ana, e whakatata atu ana ki te pā, ka kake a Pita ki runga ki te tuanui, i te ono o ngā hāora, ki te īnoi. 10 Nā ka pā ki a ia te matekai, ka mea ki te kai; otirā, i a rātou e taka mai ana, ka tau iho te wairua matakite ki a ia. 11 Nā, ka kite ia i te rangi kua tuwhera, me tētahi mea e heke iho ana, he mea tuku iho mā ngā pito e whā, ki te whenua. 12 I roto i taua mea ngā momo kararehe waewae whā katoa, ngā mea ngōkingōki katoa o te whenua, me ngā manu o te rangi. 13 I reira, ka puta mai he reo ki a ia, "Whakatika, e Pita; patua, kainga."

14 Ko Pita ia i mea, "Kāhore, e te Ariki; kīanō ahau i kai i te mea noa, i te mea poke rānei."

15 Ka puta mai anō he reo ki a ia, ka tuaruatia, "Ko ā te Atua i mea ai kia mā, kaua e whakanoatia e koe." 16 E toru meatanga o tēnei; ā, i reira tonu ka tangohia atu taua mea ki te rangi.

17 I taua wā tonu, i a Pita e whakaaroaro ana i roto i a ia ki te tikanga o tēnei whakakitenga, nā, ko ngā tāngata i tonoa mai rā e Koroniria, tērā kua uiui ki te whare o Haimona, tū ana i mua i te kūwaha. 18 Karanga ana mai, ui ana, kei reira rānei e noho ana a Pita, te rua nei o ōna ingoa ko Haimona.

19 Ā, i a Pita e whakaaro ana mō taua whakakitenga, ka mea te Wairua ki a ia, "Nanā, tokotoru ēnei tāngata e rapu ana i a koe. 20 Nā, whakatika, heke atu, haere tahi koutou, kei ruarua; nāku hoki rātou i tono mai."

21 Nā, ka heke atu a Pita ki aua tāngata, ka mea, "Nā, ko ahau tēnei e rapu nei koutou. He aha te take o tā koutou haere mai?"

22 Nā, ka mea rātou, "Ko Koroniria rā, he keneturio, he tangata tika, e wehi ana i te Atua, e kōrerotia paitia ana e te iwi katoa o ngā Hūrai, kua whakamaharatia ia e te Atua nā tētahi anahera tapu kia tīkina atu koe ki tōna whare, kia rongo ia ki ētahi kupu i a koe." 23 Nā, karanga ana ia i a rātou ki roto hei manuhiri māna.

Ā, i te aonga ake, ka whakatika ia ka haere atu me rātou, ā, ko ētahi o ngā tēina nō Hopa i haere tahi me ia. 24 Ā, ao ake ka tomo rātou ki Hiharia. Nā, ko Koroniria e tatari mai ana ki a rātou, he mea karanga nāna kia huihui mai ōna whanaunga me ōna hoa tupu. 25 Ā, nō ka tomo atu a Pita, ka tūtaki a Koroniria ki a ia, ka hinga ki ōna waewae, ka koropiko ki a ia. 26 Otirā, ka whakaara ake a Pita i a ia, ka mea, "E tū ki runga; he tangata nei anō ahau."

27 Nā, i a ia e kōrero ana ki a ia, ka tomo atu ia ki roto, ka kite i te menenga tokomaha, 28 ka mea atu ki a rātou, "E mātau ana koutou e kore e tika kia huihui te tangata o ngā Hūrai, kia haere atu rānei ki te tangata iwi kē; otiia, kua whakakitea e te Atua ki ahau kia kaua e kīia tētahi tangata he noa, he poke. 29 Koia ahau i haere mai ai, kīhai i aha i te tikinga ake i ahau. Nā, ka ui nei ahau, he aha te take i tīkina ake ai ahau?"

30 Ka mea a Koroniria, "Ka whā ngā rā ināianei tae mai ki tēnei hāora, e whakarite ana ahau i te īnoinga o te iwa o ngā hāora i roto i tōku whare; nā, ko te tangata e tū ana i tōku aroaro, kanapa tonu te kākahu, 31 e mea ana, ‘E Koroniria, kua rangona tāu īnoi, ā, e maharatia ana āu mahi atawhai i te aroaro o te Atua. 32 Nā, tonoa he tangata ki Hopa, ka karanga ki a koe i a Haimona, te rua nei o ōna ingoa ko Pita; he manuhiri ia i roto i te whare o Haimona kaimahi hiako, i te taha moana.’ 33 I reira tonu ka tono tāngata atu ahau ki a koe; nā, he pai rawa tōu haerenga mai. Nō reira, kei konei katoa mātou kei te aroaro o te Atua, whakarongo ai ki ngā mea katoa kua whakahaua e te Ariki ki a koe."

Te Whaikōrero a Pita

34 Nā, ka puaki te māngai o Pita, ka mea: "He pono ka kite ahau kāhore a te Atua whakapai kanohi; 35 otiia, i roto i ngā tini iwi ko te tangata e wehi ana ki a ia, ā, e mahi ana i te tika, ka paingia e ia. 36 Ko te kupu i tukua mai e ia ki ngā tamariki a Īharaira, he kauwhau i te rongopai o te rangimārie nā Īhu Karaiti; ko ia nei te Ariki o te katoa. 37 Ko taua kupu, kei te mōhio koutou, i kauwhautia rā puta noa i Hūria katoa, i tīmata mai i Karirī, i muri o te iriiri i kauwhautia e Hoani; 38 arā, ko Īhu o Nahareta, tā te Atua whakawahinga i a ia ki te Wairua Tapu, ki te kaha; ā, hāereere ana ia ki te mahi i te pai, ki te whakaora i te hunga katoa i pēhia e te rēwera; nō te mea i a ia te Atua.

39 "Ko mātou hoki ngā kaiwhakaatu o ngā mea katoa i mea ai ia ki te whenua o ngā Hūrai, ki Hiruhārama hoki. Ā, whakamatea ana ia e rātou, he mea whakairi ki runga ki te rākau. 40 Nā, ko ia i whakaarahia ake e te Atua i te toru o ngā rā, ā, meinga ana ia kia kitea nuitia, 41 ehara i te mea e te iwi katoa, engari e te hunga i whiriwhiria i mua e te Atua, arā e mātou, i kai tahi nei, i inu tahi nei me ia, i muri i tōna aranga ake i te hunga mate. 42 I whai kupu hoki ia ki a mātou kia kauwhau ki te iwi, kia whakaatu, ko ia tā te Atua i whakarite ai hei Kaiwhakawā mō ngā tāngata ora, mō ngā tāngata mate. 43 He kaiwhakaatu ngā poropiti katoa mōna, arā mā tōna ingoa ka whiwhi ai ki te murunga hara ngā tāngata katoa e whakarongo, ana ki a ia."

Te Whiwhinga o ngā Tauiwi ki te Wairua Tapu

44 I a Pita anō e kōrero ana i ēnei kupu, ka tau iho te Wairua Tapu ki te hunga katoa e whakarongo ana ki te kupu. 45 Ā, ko te hunga o te kotinga i whakapono nei, ko ngā mea i haere tahi mai me Pita, mīharo ana nō te mea kua ringihia tahitia iho te Wairua Tapu ki ngā tauiwi. 46 I rongo hoki rātou ki ngā reo i kōrero ai rātou, i whakanui ai i te Atua.

I reira ka whakahoki a Pita, 47 "E āhei rānei te whakakāhore e tētahi te wai, kei iriiria ēnei kua whiwhi tahi nei me tātou ki te Wairua Tapu?" 48 Nā, ka whakahau ia kia iriiria rātou i runga i te ingoa o Īhu Karaiti. I reira ka tohe rātou ki a ia kia noho mō ētahi rā.