Atos 27

1 A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým. 2 Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky. 3 Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí. 4 A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám. 5 A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia. 6 A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni. 7 A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny. 8 A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea. 9 Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul,) napomínal jich Pavel, 10 Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude. 11 Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil. 12 A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu. 13 A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty. 14 Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon. 15 A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli. 16 A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky. 17 Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili. 18 A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven. 19 A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme. 20 A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata. 21 A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody 22 A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé. 23 Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím, 24 Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou. 25 Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno. 26 Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov. 27 A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká. 28 Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů. 29 A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl. 30 Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati, 31 I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti. 32 Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul. 33 A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce. 34 Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne. 35 A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti. 36 A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni. 37 Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest. 38 A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře. 39 A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí. 40 A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu. 41 Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln. 42 Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl. 43 Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem, 44 Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.

Ka Whakawhiti a Pāora ki Rōma

1 Ā, nō ka takoto te tikanga kia rere mātou ki Itari, ka tukua a Pāora me ērā atu herehere ki tētahi keneturio ko Huriu te ingoa, nō te hapū o Ākuhata. 2 Nā, eke ana mātou ki tētahi kaipuke o Ataramitiuma, e tika ana rā ngā kāinga o Āhia, rere ana mātou; ko Aritaku o Teharonika, he tangata nō Makeronia, tō mātou hoa.

3 Pō tahi ka ū mātou ki Hairona. Nā, ka ngāwari te mahi a Huriu ki a Pāora, tukua ana ia kia haere ki ōna hoa kia atawhaitia. 4 Rere atu ana i reira, ka miri haere mātou i te taha o Kaiperu, nō te mea i hē te hau. 5 Whiti ana mātou i te moana o Kirikia, o Pamapuria, ka ū ki Maira, he pā nō Raikia. 6 Nā, ka mau i te keneturio he kaipuke ki reira nō Arēhānaria, e rere ana ki Itari; ka utaina mātou e ia ki runga. 7 Ā, ka pō maha i pūhoi ai te rere, ka whiti whakauaua ki te ritenga atu o Hiniru, ā, tē tukua mātou e te hau, ka miri haere mātou i te taha o Kariti i te ritenga atu o Haramone; 8 ā, ka pahemo whakauaua a reira, ka ū mātou ki tētahi kāinga, ko Ngā Kokoru Ātaahua te ingoa; e tata ana a reira ki te pā o Rāhia.

9 Ā, ka maha ngā rā ka pahemo, nā, kua kino te rerenga, nō te mea kua pahemo kē te Pō Nohopuku, ā, ka whakatūpato a Pāora, 10 ka mea ki a rātou, "E mara mā, e kite ana ahau i te kino, i te nui o te mate e pā mai i tēnei rerenga, ehara i te mea ko te utanga anake me te kaipuke, engari, ko tātou anō." 11 Otirā, nui kē atu te aro o te keneturio ki te kāpene rāua ko te tangata nōna te kaipuke i tāna ki ngā mea i kōrero ai a Pāora. 12 Ā, i te mea kīhai i pai taua kokoru hei tūnga i te hōtoke, ka mea te tokomaha kia rere atu anō i reira, me kore e ū ki Pinike, ki reira tū ai i te hōtoke; he kokoru ia nō Kariti, e anga ana ki te uru mā tonga, ki te uru mā raki.

Te Marangai i te Moana

13 Ā, ka pā rekareka te tonga, ka mea rātou kua taea tā rātou i whakaaro ai, ka hūtia te punga; ā, miri haere ana i Kariti. 14 Nā, kīhai i roa ka puta he hau nui whakaharahara, ko Urokarairona te ingoa. 15 Ā, ka kāhakina te kaipuke, tē ngongo ki te hau, nā, ka tukua e mātou ki tāna, ā, ka pāea. 16 Nā, ka miri i te taha ruru o tētahi motu, tōna ingoa ko Karaura; ka riro whakauaua mai te poti i a mātou. 17 Ā, ka hūtia ake, ka hanga ki te whakaū, meatia he awhi mō te tangere o te puke; ā, nō ka mataku kei eke ki te tahuna, ki Hatihi, ka tukua te rā, ā, ka pāea haeretia. 18 Ā, nō ka tino ākina mātou e te tūpuhi, i te aonga ake ka ākiritia ngā utanga; 19 ā, i te toru o ngā rā ka makā atu e rātou ki ō rātou ringa ngā mea ake o te kaipuke. 20 Ā, he maha ngā rā i kore ai e puta te rā me ngā whetū, kīhai anō i iti te tūpuhi i ākina ai mātou, nā, ka mahue katoa tō mātou whakaaro ki te ora.

21 Heoi, ka roa te nohopuku, nā, ka tū a Pāora i waenganui o rātou, ka mea, "E mara mā, engari rā me i rongo koutou ki ahau, kia kaua e rere mai i Kariti, kei pā mai tēnei kino, tēnei mate. 22 Nā, ko tāku kupu tēnei ki a koutou, Kia mārama te ngākau; e kore hoki e mate tētahi o koutou, ko te kaipuke anake. 23 I tū hoki ki tōku taha i tēnei pō he anahera nā te Atua, nāna nei ahau, ko ia tāku e karakia atu nei, 24 i mea mai, ‘Aua e mataku, e Pāora; me tū koe ki te aroaro o Hīhā; nāna, kua hoatu ki a koe e te Atua te hunga katoa e rere tahi nā koutou.’ 25 Nā, kia mārama te ngākau, e mara mā; e whakapono ana hoki ahau ki te Atua, e rite anō ki tāna i kōrero mai ai ki ahau. 26 Otirā, kua takoto te tikanga kia eke tātou ki tētahi motu."

27 Nā, i te tekau mā whā o ngā pō, i a mātou e kāhakihakina ana i te moana o Aria, i waenganui pō, ka mea ngā hēramana kei te whakatata rātou ki tētahi whenua. 28 Nā, ka whakatātūtū rātou, ka kite e rua tekau mārō, ā, ka neke tata atu, ka whakatātūtū anō, ka kite kotahi tekau mā rima mārō. 29 Nā, ka mataku kei pāea mātou ki ngā toka, ka tukua ngā punga e whā i te kei, ka hiahia ki te awatea. 30 Ā, i ngā hēramana e mea ana kia oma atu i te kaipuke, e tuku ana hoki i te poti ki te moana, he whakaware, kia kīia ai e tukua ana ētahi punga i te ihu. 31 Ka mea a Pāora ki te keneturio rātou ko ngā hōia, "Ki te kore ēnei e noho ki te kaipuke, e kore koutou e taea te whakaora." 32 Kātahi, ka tapahia ngā whakaheke o te poti e ngā hōia, ā, tukua ana kia taka atu.

33 Ā, i te mea meāke pūao te rā, ka tohe a Pāora ki a rātou katoa kia kai, ka mea, "Ko te tekau mā whā tēnei o ngā rā e tatari nei koutou, e nohopuku nei, tē ō te kai. 34 Koia ahau ka tohe nei kia kai; ko tētahi mea hoki tēnei e ora ai koutou. E kore hoki e ngahoro tētahi huruhuru o te upoko o tētahi o koutou."

35 Ā, nō tāna kōrerotanga i ēnei kupu, ka mau ki te taro, ka whakawhetai ki te Atua i te aroaro o te katoa; ā, ka whawhati, ka tīmata te kai. 36 Nā, ka mārama ngā ngākau o rātou katoa, ka kai anō rātou. 37 Nā, e rua rau e whitu tekau mā ono mātou katoa i te kaipuke. 38 Ā, nō ka mākona i te kai, ka whakamāmā rātou i te kaipuke, ka ākiritia te wīti ki te moana.

Te Pākarutanga o te Kaipuke

39 Ā, ka ao te rā kīhai rātou i mōhio ki tērā whenua; engari, i kite rātou i tētahi kokoru he one tō reira, ā, ka mea rātou me kore e āhei te āki atu i te kaipuke ki roto. 40 Nā, tapahia ana e rātou ngā punga, tukua ana ki te moana, i whakakorokoroa anō ngā here o te urungi, ka hūtia anō te rā nui ki te hau, ka tika atu ki te one. 41 Ā, ka puta atu ki tētahi wāhi, he tai papakirua, ka whakaekea te kaipuke; ā, titi tonu te ihu, mau tonu, ko te kei i pakaru i te kaha o te ngaru.

42 Ā, ki tā ngā hōia whakaaro, me whakamate ngā herehere, kei kau tētahi ki uta, kei oma. 43 Ko te keneturio ia i mea kia whakaorangia a Pāora, kīhai hoki i tukua ki tā rātou i whakaaro ai; nā, ka mea ia, kia mātua peke atu te hunga e mātau ana ki te kau, kia kau ki uta; 44 ko ērā atu, ko ētahi i runga i ngā papa, ko ētahi i runga i ētahi o ngā mea o te kaipuke. Heoi, tae ora katoa ana rātou ki uta.