Atos 22

1 Muži bratří a otcové, poslechněte této mé omluvy, kterouž vám nyní předložím. 2 (Uslyševše pak, že by k nim mluvil Židovským jazykem, tím raději mlčeli.) I řekl: 3 Já zajisté jsem muž Žid, narozený v Tarsu městě Cilickém, ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových, vyučený s pilností podle Zákona otcovského, horlivý milovník Boha, jakož i vy všickni podnes jste. 4 Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti, svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy, 5 Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest, i všickni starší. Od nichž i listy k bratřím vzav, šel jsem do Damašku, abych i ty, kteříž tam byli, svázané přivedl do Jeruzaléma, aby byli trápeni. 6 I stalo se, když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku, okolo poledne, že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké. 7 I padl jsem na zem, a slyšel jsem hlas, an mi dí: Saule, Saule, proč mi se protivíš? 8 A já odpověděl jsem: Kdo jsi, Pane? I řekl ke mně: Jáť jsem Ježíš Nazaretský, kterémuž ty se protivíš. 9 Ti pak, kteříž se mnou byli, světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou, ale hlasu toho, kterýž se mnou mluvil, neslyšeli. 10 I řekl jsem: Pane, což mám činiti? A Pán řekl ke mně: Vstana, jdiž do Damašku, a tuť tobě bude povědíno všecko, což jest uloženo, abys ty činil. 11 A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho, za ruce jsa veden od těch, kteříž se mnou byli, přišel jsem do Damašku. 12 Ananiáš pak nějaký, muž pobožný podle zákona, svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů, 13 Přišel ke mně, a stoje, řekl mi: Saule, bratře, prohlédni. A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj. 14 I řekl mi: Bůh otců našich vyvolil tě, abys poznal vůli jeho, a uzřel Spravedlivého tohoto, a abys slyšel hlas z úst jeho. 15 Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí, kteréž jsi viděl a slyšel. 16 A protož nyní co prodléváš? Vstana, pokřti se, a obmej hříchy své, vzývaje jméno Páně. 17 Stalo se pak, když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě, že jsem byl u vytržení mysli. 18 I viděl jsem jej, an dí ke mně: Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma, neboť nepřijmou svědectví tvého o mně. 19 A já řekl jsem: Pane, oniť vědí, že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty, kteříž věřili v tebe. 20 A když vylévali krev Štěpána, svědka tvého, já také jsem tu stál, a přivolil jsem k usmrcení jeho, a ostříhal jsem roucha těch, kteříž jej mordovali. 21 A Pán řekl ke mně: Jdi, neboť já ku pohanům daleko pošli tebe. 22 I poslouchali ho až do toho slova. A tu hned pozdvihli hlasu svého, řkouce: Zahlaď z země takového, neboť nesluší jemu živu býti. 23 A když oni křičeli, a metali s sebe roucha, a prachem házeli v povětří, 24 Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska, a kázal jej biči mrskati, aby zvěděl, pro kterou příčinu na něj tak křičí. 25 A když jej svázali řemením, řekl Pavel setníkovi, jenž tu stál: Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati? 26 To uslyšav setník, přistoupě k hejtmanu, pověděl jemu, řka: Viz, co chceš činiti; nebo člověk tento jest Říman. 27 A přistoupiv hejtman, řekl mu: Pověz mi, jsi-li ty Říman? A on řekl: A já jsem. 28 I odpověděl hejtman: Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl. Pavel pak řekl: Ale já jsem se i narodil Říman. 29 Tedy ihned odstoupili od něho ti, kteříž jej měli trápiti. Ano i hejtman bál se, když zvěděl, že jest Říman, a že jej byl kázal svázati. 30 Nazejtří pak, chtěje zvěděti jistotu, z čeho by jej vinili Židé, propustil jej z pout, a rozkázal, aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich. I vyvedl Pavla, a postavil ho před nimi.

1 "E ōku tuākana, e ōku mātua, whakarongo ki tēnei kōrero āku ki a koutou." 2 Ā, ka rongo rātou ko te reo Hiperu tāna i kōrero ai ki a rātou, kātahi ka mutu rawa te kīkī.

Ā, ka mea ia: 3 "He Hūrai ahau, i whānau ki Tarahu o Kirikia, i whakatupuria i roto i tēnei pā ki ngā waewae o Kamariere, i āta whakaakona ki te tino tikanga o te ture o ngā mātua, i uaua anō ahau mō te Atua, i pēnā me koutou katoa ināianei. 4 Ā, whakatoia ana e ahau ngā tāngata o tēnei Tikanga, tae ana ki te mate; herea ana e ahau ngā tāne me ngā wāhine, ā, tukua ana ki ngā whare herehere. 5 Mā te tohunga, nui tēnei kōrero āku e whakatika, mā te huihui hoki o ngā kaumātua katoa. I riro mai hoki i ahau ā rātou pukapuka ki ngā tēina, ā, haere ana ahau ki Ramahiku, kia herea, kia ārahina mai hoki te hunga o reira ki Hiruhārama kia whakamamaetia."

Ka Kōrero a Pāora mō tōna Huringa ki te Whakapono

6 "Nā, i ahau e haere ana, e whakatata ana ki Ramahiku, i te poutūmārōtanga, ka whiti whakarere mai ki ahau he mārama nui nō te rangi. 7 Ā, hinga ana ahau ki te whenua, ka rangona he reo e mea ana ki ahau, ‘E Haora, e Haora, he aha tāu e whakatoi nei i ahau?’ 8 Nā, ka whakahokia e ahau, ‘Ko wai koe, e te Ariki?’ Ka mea ia ki ahau, ‘Ko Īhu ahau o Nahareta, e whakatoia nei e koe.’ 9 I kite anō ōku hoa i te mārama, otirā kīhai i rongo i te reo ōna i kōrero ki ahau. 10 Ka mea ahau, ‘Me aha ahau, e te Ariki?’ Ka mea te Ariki ki ahau, ‘Whakatika, haere ki Ramahiku; ā, ka kōrerotia ki a koe i reira ngā mea katoa kua whakaritea kia meinga e koe.’ 11 Heoi, i te mea kāhore ahau i kite, nā te korōria hoki o taua mārama, ka ārahina-ā-ringatia ahau e ōku hoa haere, ka tae ki Ramahiku.

12 "Nā, ko tētahi tangata, ko Anania, he tangata karakia, i rite tonu nei ki tā te ture āna mahi, ā, e kōrerotia paitia ana e ngā Hūrai katoa e noho ana i reira, 13 haere mai ana ia ki ahau, ā tū ana i tōku taha, ka mea mai ki ahau, ‘E tōku teina, e Haora, titiro ake!’ Ā, i taua hāora anō ka titiro ahau ki a ia. 14 I mea anō ia, ‘Nā te Atua o ō tātou mātua koe i whiriwhiri, kia mātau ki tāna e pai ai, kia kite i a te Tika, kia rongo hoki i te reo o tōna māngai. 15 Nō te mea ko koe hei kaiwhakaatu māna ki ngā tāngata katoa, mō ngā mea i kite ai, i rongo ai koe. 16 Nā, he aha tāu e whakaroa nei? Whakatika, kia iriiria koe, kia horoia ōu hara, me te karanga anō ki te ingoa o te Ariki.’ "

Te Karangatanga a Pāora kia Kauwhau ki ngā Tauiwi

17 "Ā, nō tōku hokinga mai ki Hiruhārama, i ahau e īnoi ana i roto i te temepara, ka puta te ngākau matakite ki ahau; 18 ā, ka kite ahau i a ia e mea ana mai ki ahau, ‘E āhua, kia hohoro te haere atu i Hiruhārama; e kore hoki rātou e tango i tāu kōrero mōku.’ 19 Nā, ko tāku meatanga, ‘E te Ariki, e mātau ana rātou, he kaiherehere ahau, he kaiwhiu i roto i ngā whare karakia, i te hunga i whakapono ki a koe. 20 Ā, i te whakahekenga o ngā toto o tōu kaiwhakaatu, o Tepene, i reira ahau e tū ana, e whakaae ana, e tiaki ana hoki i ngā kākahu o ōna kaiwhakamate.’ 21 Nā, ko tāna meatanga ki ahau, ‘Haere. Ka ungā hoki koe e ahau ki tawhiti ki ngā tauiwi.’ "

22 Ā, whakarongo ana rātou ki a ia taea noatia tēnei kupu, nā, ka hāmama rātou, ka mea, "Whakamatea atu te korokē nei i runga i te whenua! E kore hoki e pai kia ora ia."

23 Heoi, i a rātou e karanga ana, e rukeruke ana i ō rātou kākahu, e ākiri ana i te puehu ki te rangi. 24 Ka whakahau te rangatira kia kawea ia ki te pā, ka mea kia whiua, kia uia; kia mātau ai ia ki te mea i pēnei ai rātou te karanga ki a ia. 25 Ā, ka oti ia te here e rātou ki ngā here, ka mea a Pāora ki te keneturio e tū ana i reira, "He mea tika rānei kia whiua e koutou te tangata, he tangata nō Rōma, i te mea kāhore anō i mau noa tōna hē?"

26 Ā, nō te rongonga o te keneturio, ka haere, ka kōrero ki te rangatira mano, ka mea, "He aha tāu e mea ai? Nō Rōma hoki te tangata nei."

27 Nā, ka haere mai te rangatira mano, ka mea ki a ia, "Kōrero mai ki ahau, nō Rōma koe?"

Ka mea ia, "Āe."

28 Nā, ka whakahoki te rangatira mano, "Nā te moni nui i whiwhi ai ahau ki tēnei taonga, hei tangata whenua nō Rōma."

Ka mea a Pāora, "Ko ahau i whānau tonu nō Rōma."

29 Nā whakarērea tonutia iho ia e te hunga e mea ana ki te ui ki a ia; i mataku hoki te rangatira mano, tōna rongonga nō Rōma ia, mōna hoki i here i a ia.

Ko Pāora kei mua o te Rūnanga

30 Nā, i te aonga ake ka mea ia kia mātau ki te tikanga, ki te mea i whakawākia ai ia e ngā Hūrai, ka wewete i ōna here, ka whakahau kia haere mai ngā tohunga nui, me tō rātou rūnanga katoa, ā, ārahina iho ana a Pāora, whakatūria ana ki tō rātou aroaro.