Jeremias 4

1 Budeš-li se míti navrátiti, Izraeli, dí Hospodin, ke mně se navrať. Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati, 2 A budeš-li přisahati právě, náležitě a spravedlivě, říkaje: Živť jest Hospodin, tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové, a v něm se chlubiti. 3 Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským: Zořte sobě ouhor, a nerozsívejte do trní. 4 Obřežte se Hospodinu, a odejměte neobřízky srdce vašeho, muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští, aby nevyšla jako oheň prchlivost má, a nehořela, tak že by nebyl kdo uhasiti, pro nešlechetnost předsevzetí vašich. 5 Oznamte v Judstvu, a v Jeruzalémě ohlaste, a rcete: Trubte trubou v zemi, svolejte a sbeřte lid, a rcete: Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených. 6 Vyzdvihněte korouhev na Sionu, zmužile se mějte, nepostávejte; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci, a potření veliké. 7 Vychází lev z houště své, a ten, kterýž hubí národy, vyšed z místa svého, táhne, aby obrátil zemi tvou v pustinu, a města tvá aby zbořena byla, tak aby nebylo žádného obyvatele. 8 Protož přepašte se žíněmi, kvělte a naříkejte; nebo není odvrácen hněv prchlivosti Hospodinovy od nás. 9 Stane se zajisté v ten den, dí Hospodin, že zhyne srdce královo a srdce knížat, užasnou se i kněží, a proroci diviti se budou. 10 I řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, jistě že jsi velice podvedl lid tento, i Jeruzalém, říkaje: Pokoj míti budete, a však pronikl meč až k duši. 11 V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému: Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upřímo na lid můj, ne aby převíval, ani přečišťoval. 12 Vítr silnější než oni přijde mi, nyní já také vypovím jim úsudky. 13 Aj, jako oblakové vystupuje, a jako vicher vozové jeho, rychlejší jsou nežli orlice koni jeho. Běda nám, nebo popléněni jsme. 14 Obmej od nešlechetnosti srdce své, Jeruzaléme, abys vysvobozen byl. Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé? 15 Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan, a toho, kterýž ohlašuje nepravost, s hory Efraim. 16 Připomínejte těmto národům, aj, ohlašujte Jeruzalémským, že strážní táhnou z země daleké, a vydávají proti městům Judským hlas svůj. 17 Jako ti, kteříž hlídají polí, položí se proti němu vůkol; nebo jest mi odporný, dí Hospodin. 18 Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě; toť nešlechetnost tvá, žeť to hořké jest, a že dosahá až do srdce tvého. 19 Ó, střeva má, střeva má, bolest trpím, ó osrdí mé, kormoutí se ve mně srdce mé, nemohuť mlčeti. Nebo hlas trouby slyšíš, duše má, a prokřikování vojenské. 20 Potření za potřením provolává se, popléněna zajisté bude všecka země, náhle popléněni budou stanové moji, v okamžení kortýny mé. 21 Až dokud vídati budu korouhev, slýchati hlas trouby? 22 Nebo bláznivý lid můj nezná mne, synové nemoudří a nerozumní jsou. Moudří jsou k činění zlého, ale činiti dobře neumějí. 23 Hledím-li na zemi, a aj, nesličná jest a prázdná; pakli na nebe, není na něm žádného světla. 24 Hledím-li na hory, a aj, třesou se, a všickni pahrbkové pohybují se. 25 Hledím-li, a aj, není žádného člověka, a všeliké ptactvo nebeské zaletělo. 26 Hledím-li, a aj, pole úrodné jest pouští, a všecka města jeho zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho. 27 Nebo takto praví Hospodin: Spustne všecka země, a však konce ještě neučiním. 28 Kvíliti bude nad tím země, a zasmuší se na hoře nebe, proto že jsem mluvil, co jsem myslil, a nelituji, aniž se odvrátím od toho. 29 Před hřmotem jezdců a těch, kteříž střílejí z lučiště, uteče všecko město. Vejdou do hustých oblaků, a na skálí vylezou; všecka města opuštěna budou, a žádný nebude bydliti v nich. 30 Ty pak pohubena jsuc, což činiti budeš? Ačkoli obláčíš se v šarlat, ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou, ačkoli líčíš tvář svou líčidlem, darmo se okrašluješ. Pohrdají tebou frejíři, bezživotí tvého hledají. 31 Nebo slyším hlas jako rodičky, svírání jako té, kteráž po nejprvé ku porodu pracuje, hlas dcery Sionské, ustavičně vzdychající, a lomící rukama svýma, říkající: Běda mně nyní, nebo ustala duše má pro vrahy.

1 "Ki te mea ka hoki mai koe e Īharaira,"

e ai tā Ihowā,

"hoki mai ki ahau;

ki te whakarērea anō e koe āu mea whakarihariha i tōku aroaro,

e kore koe e riro kē,

2 ka oati anō koe, ‘Kei te ora a Ihowā,’

i runga i te pono, i te whakawā pai, i te tika,

māna hoki ngā iwi ka whakapai ai ki a rātou anō,

ka whakamanamana anō rātou ki a ia."

3 Ko te kupu hoki tēnei a Ihowā ki ngā tāngata o Hūrā, ā, ki Hiruhārama:

"Ngakia tā koutou pātohe;

kaua hoki e whakatō ki roto ki ngā tātarāmoa.

4 Kotia hoki koutou, hei mea ki a Ihowā,

whakarērea hoki ngā kiri matamata o ō koutou ngākau,

e ngā tāngata o Hūrā, e te hunga anō e noho ana i Hiruhārama;

kei puta tōku riri ānō he ahi, kei mura,

ā, kāhore e tineia, mō te kino hoki o ā koutou mahi."

Ka Whakawehitia a Hūrā ki te Whakaekenga

5 "Karangatia i roto i a Hūrā, kia rongo a Hiruhārama, mea atu:

‘Whakatangihia te tētere ki te whenua!’

Karanga, mea atu;

‘Whakamine mai,

tātou ka haere ki ngā pā taiepa!’

6 Whakaarahia te kara ki te ritenga o Hiona,

pūtere atu koutou, kaua e tū;

nō te mea ka kawea mai e ahau he kino i te raki,

he whatīanga nui."

7 Kei te haere mai he raiona i tōna urupuia rākau,

kei te ara anō he kaiwhakangaro mō ngā tauiwi;

kei te ara ia, kua puta mai ia i tōna wāhi;

hei whakangaro i tōu whenua,

hei mea i ōu pā kia ururua;

kāhore he tangata hei noho.

8 Mō konei whītikiria he kākahu taratara ki a koutou,

e tangi, auē:

Nō te mea kāhore te muranga o tō Ihowā riri

e tahuri atu i a tātou.

9 "I taua rā," e ai tā Ihowā,

"ka pirau te ngākau o te kīngi, me te ngākau o ngā rangatira;

ā, ka mīharo ngā tohunga,

ā, ko ngā poropiti ketekete kau ana."

10 Anō rā ko ahau, "Auē, e te Ariki, e Ihowā, kua pōhēhē rawa i a koe tēnei iwi, a Hiruhārama anō, i te kupu nei, ‘Ka mau te rongo ki a koutou.’ Tēnā ia, kua pā te hoari ki te wairua."

11 I taua wā ka kōrerotia ki tēnei iwi, ki Hiruhārama anō, "He hau wera nō ngā wāhi tiketike i te koraha e tika mai ana ki te tamāhine a tāku iwi, ehara i te mea hei pōwhiriwhiri, hei tahi rānei – 12 he hau tōtōpū nō aua wāhi ka tae mai ki ahau. Ākuanei ahau whakapuaki ai i te whakawā mō rātou."

13 Nanā, ko tōna haerenga mai ka rite ki ngā kapua,

rite tonu anō ōna hāriata ki te tūkauati;

he tere rawa ōna hōiho i te ēkara –

auē, te mate mō tātou, kei te pāhuatia hoki tātou!

14 Horoia atu te kino o tōu ngākau e Hiruhārama,

kia ora ai koe.

Kia pēhea te roa o te noho o ōu whakaaro kino

i roto i a koe?

15 Nō te mea e whakaatu mai ana he reo i Rāna,

e mea ana hoki i te kino kia rangona i Maunga Ēparaima.

16 "Kōrero ki ngā iwi;

nanā, kia rangona te hē mō Hiruhārama:

‘Kei te haere mai he kaitiaki i te whenua tawhiti,

ka puaki tō rātou reo mō ngā pā o Hūrā.

17 Ko tā rātou ki a ia rite tonu ki tā ngā kaitiaki

o te māra i tētahi taha, i tētahi taha,

mōna i tutū ki ahau,’ "

e ai tā Ihowā.

18 "Nā tōu ara, nā āu mahi,

ēnei i pā ai ki a koe;

nōu tēnei hē; he kawa hoki,

kua pā hoki ki tōu ngākau."

Te Pōuri mō te Iwi Turaki

19 Ōku whēkau, ōku whēkau!

Mamae pū a roto o tōku ngākau,

oho ana tōku ngākau i roto i ahau;

e kore ahau e whakarongo puku;

kua rongo hoki koe, e tōku wairua,

ki te tangi o te tētere,

ki te hāmama o te whawhai.

20 He ngaromanga hono iho ki te ngaromanga te karangatia nei;

kua pāhuatia katoatia hoki te whenua;

kitea rawatia ake kua pāhuatia ōku tēneti,

mea kau iho ko ōku kākahu ārai.

21 Kia pēhea ake te roa ōku ka titiro nei ki te kara,

ka rongo nei ki te tangi o te tētere?

22 "He wairangi hoki tāku iwi,

kāhore e mōhio ki ahau.

He tamariki kūware,

kāhore ō rātou mātauranga;

e mōhio ana rātou ki te mahi kino,

ki te mahi pai ia kāhore he mātauranga."

23 I titiro ahau ki te whenua,

nā, kāhore he āhua, e takoto kau ana,

ki ngā rangi anō,

nā, kāhore ō reira mārama.

24 I titiro ahau ki ngā maunga, nā, e ngāueue ana,

ā, ko ngā pukepuke katoa e nekeneke haere ana.

25 I titiro ahau, ā, kāhore he tangata,

ā, ko ngā manu katoa o te rangi kua rere atu.

26 I titiro ahau, nā, he koraha kau te māra mōmona,

kua pakaru ōna pā katoa

i te aroaro o Ihowā, i te muranga o tōna riri.

27 Ko te kupu hoki tēnei a Ihowā:

"Ka ururua katoa te whenua,

otiia e kore e whakapaua rawatia e ahau.

28 Mō konei ka tangi te whenua,

ka mangu anō te rangi i runga;

nō te mea kua kōrero nei ahau, kua takoto tōku whakaaro,

ā, kāhore anō i puta kē tāku, e kore hoki ahau e tahuri atu i tēnā."

29 Ka whati katoa te pā i te ngangau o ngā hōia eke hōiho, o ngā kaikōpere;

ka haere rātou ki roto ki ngā urupuia rākau,

ka piki ki ngā kāmaka;

ka mahue katoa ngā pā,

kāhore hoki tētahi tangata e noho ki roto.

30 Ā, ko koe, kia oti koe te pāhua, ka pēhea koe?

Ahakoa kākahu noa koe i te ngangana,

ahakoa whakapaipai noa koe i a koe ki ngā whakapaipai kōura.

Ahakoa haehae noa koe i ōu kanohi,

mea rawa ki te pukepoto,

maumau mea noa koe i a koe kia ātaahua.

Ka whakahāwea ki a koe te hunga i aroha ki a koe,

ka whai kia mate koe.

31 Kua rongo hoki ahau i te reo, me te mea nō te wahine e whānau ana,

he mamae, me te mea ko tāna mātāmua e puta ana,

ko te reo o te tamāhine a Hiona e whakahotuhotu ana,

whewhera tonu ōna ringa, me te karanga,

"Auē te mate i ahau!

Kua hemo hoki tōku wairua i mua i ngā kaiwhakamate!"