Jeremias 22

1 Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto, 2 A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto. 3 Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto. 4 Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým. 5 Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento. 6 Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže. 7 A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň. 8 A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému? 9 Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim. 10 Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil. 11 Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více. 12 Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více. 13 Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu; 14 Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou. 15 Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu. 16 Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin. 17 Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil. 18 Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho? 19 Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské. 20 Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji. 21 Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého. 22 Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou. 23 Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky! 24 Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu. 25 A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských. 26 A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete. 27 Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte. 28 Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí? 29 Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo. 30 Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.

He Whakahauhau kia Rīpenetā

1 Ko te kupu tēnei a Ihowā: "Haere ki raro, ki te whare o te kīngi o Hūrā, ka kōrero i tēnei kupu ki reira, 2 mea atu: ‘Whakarongo ki te kupu a Ihowā, e te kīngi o Hūrā, e noho nā i runga i te torōna o Rāwiri – a koe, koutou ko ōu tāngata, ko tōu iwi e tomo ana ki ēnei kūwaha. 3 Ko te kupu tēnei a Ihowā: Whakaritea te whakawā me te tika, whakaorangia te tangata e pāhuatia ana i te ringa o te kaitūkino. Kaua e mauria kinotia, kaua e whakatupuria kinotia te manene, te pani, te pouaru, kaua hoki e whakahekea te toto harakore ki tēnei wāhi. 4 Nō te mea ki te mahia mārietia tēnei e koutou, kātahi ka tomo mai ki ngā kūwaha o tēnei whare he kīngi e noho ana i runga i te torōna o Rāwiri, e eke ana ki te hāriata, ki te hōiho, a ia, me āna tāngata, me tōna iwi. 5 Engari, ki te kore koutou e whakarongo ki ēnei kupu, hei oati tēnei māku ki ahau anō, e ai tā Ihowā, tērā tēnei whare e takoto kau.’ "

6 Ko te kupu hoki tēnei a Ihowā mō te whare o te kīngi o Hūrā:

"Ko Kireara koe ki ahau,

ā, ko te tihi o Repanōna;

otiia he pono ka meinga koe e ahau hei koraha,

hei pā hoki e kore e nohoia.

7 Ā, ka whakaritea e ahau he kaiwhakangaro mōu,

rite rawa i tāna patu, i tāna patu;

ā, ka tuaina e rātou ōu hīta papai,

ka makā hoki ki te ahi.

8 "Ā, he maha ngā iwi e haere mā te taha o tēnei pā, ā, ka mea tēnā ki tōna hoa, ki tōna hoa, ‘He aha tēnei i meatia e Ihowā ki tēnei pā nui?’ 9 Kātahi rātou ka kī ake: ‘Mō rātou i whakarere i te kawenata a Ihowā, a tō rātou Atua, ā, koropiko ana ki ngā atua kē, mahi atu ana ki a rātou.’ "

10 Kaua koutou e tangi ki te tūpāpaku,

e uhunga rānei ki a ia;

engari kia nui te tangi mō te tangata e haere atu ana;

nō te mea e kore ia e hoki mai ā muri,

e kore anō e kite i te whenua i whānau ai ia.

He Pānui ki ngā Tama a Hōhia

11 Ko te kupu hoki tēnei a Ihowā mō Harumu tama a Hōhia, kīngi o Hūrā, i kīngi nei i muri i tōna pāpā, i a Hōhia, i haere atu nei hoki i tēnei wāhi: "E kore ia e hoki mai ki konei ā ake ake. 12 Engari, hei te wāhi i whakaraua atu ai ia, ka mate ia ki reira, ā, e kore ia e kite i tēnei whenua ā ake ake.

13 Auē te mate mō te tangata e hanga nei i tōna whare ki te hē,

i ngā rūma hoki o reira ki te whakawā hē;

e whakamahi nei i tōna hoa, kāhore e utua,

kāhore hoki e hoatu tō tāna mahi ki a ia;

14 e mea ana, ‘Ka hangā e ahau he whare māhorahora mōku,

he rarahi ngā rūma.’

Pokaia ana he matapihi mōna i roto;

ā, ko te hīpoki he hīta,

pania ake ki te whero ngangana.

15 "E kīngi rānei koe,

nō te mea e whai ana koe kia pērā rawa atu te hīta?

Kīhai ianei tōu pāpā i kai, i inu,

i whakarite i te whakawā, i te tika?

Ā, he pai i reira ki a ia.

16 I whakaritea e ia te whakawā a te ware a te rawakore;

ā, he pai i reira.

He teka ianei ko te mōhio tēnei ki ahau?"

e ai tā Ihowā.

17 "Kāhore hoki ōu kanohi, ōu ngākau

mō tētahi mea kē atu,

heoi mō tōu apo anake,

mō te whakaheke i te toto harakore,

mō te tūkino, mō te tutū, hei mahi māu."

18 Mō reira ko tā Ihowā kupu tēnei mō Iehoiakimi tama a Hōhia kīngi o Hūrā:

"Kāhore he tangi mōna, he mea:

‘Auē, e tōku tuakana!’ ko tēnei rānei, ‘Auē, e te tuahine!’

Kāhore rātou e tangi mōna, e mea,

‘Auē, te ariki! Auē, tōna korōria!’

19 Ka tanumia ia ki te tanu o te kāihe –

ka tōia, ka makā ki waho i ngā kūwaha o Hiruhārama.

20 "E piki ki Repanōna tangi ai,

kia puaki hoki tōu reo i Pahana;

tangi mai hoki i Aparimi,

kua mongamonga katoa hoki te hunga i aroha ki a koe.

21 I kōrero ahau ki a koe i te wā o tōu rangatiratanga;

engari i mea koe, ‘E kore ahau e rongo.’

Ko tāu tikanga tēnei nō tōu tamarikitanga ake,

kīhai koe i rongo ki tōku reo.

22 Mā te hau e whāngai āu hēpara katoa,

ka riro hoki te hunga i aroha ki a koe ki te whakarau.

Kātahi rawa koe ka whakamā,

ka numinumi kau ki tōu kino katoa.

23 E te wahine e noho nā i Repanōna,

e hanga nā i tōu kōhanga ki ngā hīta,

anō te nui o te manawapā mōu ina tae ngā mamae ki a koe,

te mamae e rite ana ki tō te wahine e whānau ana!"

He Whakawātanga ki a Konia

24 "E ora ana ahau," e ai tā Ihowā, "ahakoa a Konia tama a Iehoiakimi kīngi o Hūrā, ko te mōwhiti i runga i tōku ringa matau, ka unuhia tonutia atu koe e ahau i reira; 25 ā, ka hoatu koe e ahau ki te ringa o te hunga e whai ana kia whakamatea koe, ki te ringa anō o te hunga e wehi nā koe, arā ki te ringa o Nepukareha kīngi o Papurōna, ki te ringa hoki o ngā Karari. 26 Ka ākiritia atu anō koe e ahau me tōu whaea i whānau ai koe ki tētahi atu whenua ehara nei i te wāhi i whānau ai kōrua; ā, mate atu kōrua ki reira. 27 Engari ko te whenua i ōkaka tonu ai ō rāua ngākau kia hoki ki reira, e kore rāua e hoki ki reira."

28 Ko tēnei tangata, ko Konia,

he oko pakaru rānei ia e whakahāweatia ana?

He oko kāhore e matenuitia ana?

He aha i ākiritia atu ai, rātou ko ōna uri, i makā atu ai

ki te whenua kīhai i mōhiotia e rātou?

29 E te whenua, te whenua, te whenua,

whakarongo ki te kupu a Ihowā.

30 Ko te kupu tēnei a Ihowā:

"Tuhituhia e koutou tēnei tangata, he urikore,

he tangata e kore e oti pai tāna i ōna rā e ora ai;

e kore hoki e tōtika tā tētahi o ōna uri

e noho ana i runga i te torōna o Rāwiri,

e kīngi ana ā muri ake nei i roto i a Hūrā."