Jeremias 2

1 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí: 2 Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, řka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snětí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána. 3 Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteříž jej zžírali, obviněni byli; zlé věci na ně přišly, praví Hospodin. 4 Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, a všecky čeledi domu Izraelského. 5 Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní učiněni jsou, 6 Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil? 7 Nýbrž, když jsem vás uvedl do země úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré věci její, všedše tam, poškvrnili jste země mé, a dědictví mé zohavili jste. 8 Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili. 9 Pročež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synů vašich nesnáz míti musím. 10 Projděte ale ostrovy Citim, a pohleďte, i do Cedar pošlete, a pošetřte pilně, a pohleďte, stalo-li se co takového. 11 Zdali změnil který národ bohy, ačkoli nejsou bohové? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou. 12 Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin. 13 Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody. 14 Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Pročež vydán jest v loupež? 15 Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele. 16 Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé. 17 Zdaliž toho sobě nepůsobíš, opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas, když tě vodí po cestě své? 18 A nyní co tobě do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobě do cesty Assyrské, že piješ vodu z řeky? 19 Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů. 20 Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím jsi svázána byla, a řeklas: Nebuduť sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko. 21 Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene? 22 Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin. 23 Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila, dromedářko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých. 24 Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím. 25 Dí-liť kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízně, tedy říkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu. 26 Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich, 27 Kteříž říkají dřevu: Otec můj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří, ale v čas trápení svého říkají: Vstaň a vysvoboď nás. 28 I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadělal sobě? Nechť vstanou, budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého, poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své, ó Judo. 29 Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin. 30 Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví. 31 Ó národe, vy posuďte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proč říká lid můj: Panujeme, nepřijdeme více k tobě? 32 Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné. 33 Proč zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým. 34 Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadně nalézám to, nebo viděti to na těch všech podolcích. 35 A vždy říkáš: Poněvadž nevinná jsem, jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehřešila jsem. 36 Proč tak běháš, proměňujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš. 37 Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeť se šťastně v nich.

Ka Tohe a Ihowā ki a Īharaira kia Rīpenetā

1 I puta anō te kupu a Ihowā ki ahau, i mea: 2 "Haere, karanga ki ngā taringa o Hiruhārama, mea atu, Ko te kupu tēnei a Ihowā:

E mahara ana ahau ki a koe,

ki te mahi pai a tōu tamarikitanga,

ki te aroha i tōu mārenatanga,

i a koe i aru i ahau i te koraha,

i te whenua kīhai i whakatōkia.

3 He tapu a Īharaira ki a Ihowā,

ko ngā mātāmua ia o ōna hua.

Ko te hunga katoa e kai ana i a ia,

ka kīia he hē tā rātou;

ka pā te kino ki a rātou,"

e ai tā Ihowā.

4 Whakarongo ki te kupu a Ihowā, e te whare o Hākopa,

e ngā hapū katoa o te whare o Īharaira.

5 Ko te kupu tēnei a Ihowā:

"He aha tāku kino i mau i ō koutou mātua,

i matara atu ai rātou i ahau,

i whai ai rātou i te horihori,

ā, horihori iho rātou?

6 Kāhore hoki ā rātou kīanga ake, ‘Kei hea a Ihowā,

nāna nei tātou i kawe mai i te whenua o Īhipa,

nāna nei tātou i ārahi i te koraha,

i te whenua tītōhea, he maha nei ngā rua,

i te whenua o te matewai, o te ātārangi o te mate,

i te whenua kīhai i haerea e te tangata,

kīhai anō i nohoia e te tangata?’

7 Ā, nāku koutou i kawe mai ki te whenua maha ōna hua,

ki te kai i ōna hua, i ōna mea papai.

Nā, i tō koutou taenga mai, kei te whakapoke i tōku whenua,

meinga ana e koutou tōku wāhi tupu hei mea whakarihariha.

8 Kāhore ngā tohunga i kī, ‘Kei hea a Ihowā?’

Ko ngā kairahurahu o te ture, kāhore i mātau ki ahau;

kua hē hoki ngā rangatira ki ahau;

ko ngā poropiti, nā Paara ngā tikanga i poropiti ai rātou,

whāia ana e rātou ngā mea kāhore nei he pai.

9 "Mō reira ka totohe anō ahau ki a koutou,"

e ai tā Ihowā,

"ka totohe hoki ahau ki ngā tama a ā koutou tama.

10 Tēnā rā, whiti atu ki ngā motu o Kitimi titiro ai;

unga tāngata anō ki Kerara, ka whakaaroaro mārie;

tirohia hoki mehemea tērā anō te rite o tēnei mea i mua.

11 I whakaputaia kētia rānei ōna atua e tētahi iwi,

ehara nei anō i te atua?

Nā, ko tōku iwi, kua whakaputaina kētia e rātou tō rātou korōria

hei mea kāhore ōna pai.

12 Mīharo mai, e ngā rangi, ki tēnei,

kia nui hoki te wehi, kia ngaro noa iho,"

e ai tā Ihowā.

13 "Ka rua hoki ngā hē kua mahia nei e tāku iwi:

Ko ahau, ko te puna o ngā wai ora

kua mahue i a rātou,

haua iho e rātou ētahi poka, he poka pakaru,

e kore nei e mau te wai ki roto.

14 He pononga rānei a Īharaira? He pononga i whānau ki te whare?

He aha ia i waiho ai hei pāhuatanga?

15 Kua ngengere ngā raiona kūao ki a ia,

kua hāmama;

ā, kua meinga e rātou tōna whenua kia ururua;

kua tahuna ōna pā, kāhore hoki he tangata noho i reira.

16 I pakaru anō tōu tumuaki

i ngā tamariki o Nopo, o Tahapanehe.

17 He teka ianei nāu anō tēnei i mahi ki a koe,

i te mea nāu i whakarere a Ihowā, tōu Atua,

i a ia e ārahi ana i a koe i te ara?

18 Tēnā rā ko te aha māu i te ara ki Īhipa

i inu ai koe i ngā wai o Hihoro?

He aha rānei māu i te ara ki Ahiria,

i inu ai koe i ngā wai o te awa?

19 Ko tōu hē anō hei riri i tāu,

ko ōu tahuritanga kētanga anō hei papaki i a koe.

Kia mōhio koe, kia kite hoki,

he mea kino, he mea kawa,

kei tāu whakarerenga i a Ihowā, i tōu Atua,

kāhore hoki ōu wehi ki ahau,"

e ai tā te Ariki, tā Ihowā o ngā mano.

20 "I wāhia hoki tōu ioka e ahau i mua,

motumotuhia ana e ahau ōu here;

ā, kī mai ana koe, ‘E kore ahau e mahi!’

Heoi, i runga koe i ngā pukepuke tiketike katoa,

i raro hoki i ngā rākau kōuru nui katoa,

e koropiko ana, e kairau ana.

21 He wāina pai anō koe i tāku whakatōkanga i a koe,

he momo pai katoa.

Nā te aha koe i puta kē ai ki ahau,

he mea kua heke te tupu, he wāina kē?

22 Ahakoa i horoi koe i a koe ki te hōura,

ā, nui noa tāu hopi,

e mau ana anō tōu hē ki tōku aroaro,"

e ai tā te Ariki, tā Ihowā.

23 "He pēhea tāu kī, ‘Kāhore ōku poke,

kīhai ahau i whai i a Paarimi’?

Tirohia iho ōu ara i te raorao,

kia mōhio ki āu mahi –

tōu rite, kei te kāmera tere, kōpikopiko tonu ōna ara;

24 kei te kāihe mohoao kua mōhio ki te koraha,

e hongi ana i te hau mō tōna hiahia;

ka matenui ia ko wai hei whakahoki i a ia?

Ko te hunga katoa e rapu ana i a ia

e kore e whakangenge noa i a rātou;

i tōna marama anō ka kitea ia e rātou.

25 Kaiponuhia tōu waewae, kei kore te hū,

tōu korokoro hoki kei mate i te wai.

Nā, kei te mea koe, ‘Kua hē!

Kāhore; he tāngata kē hoki āku i aroha ai,

ā, ko rātou tāku e whai ai.’

26 "Ka whakamā te tāhae ina mau,

ka pēnā anō te whare o Īharaira, ka whakamā –

rātou ko ō rātou kīngi, ko ō rātou rangatira,

ko ō rātou tohunga, ko ō rātou poropiti.

27 I a rātou e mea nā ki te rākau, ‘Ko koe tōku pāpā,’

ki te kāmaka, ‘I whānau ahau i roto i a koe.’

Hurihia ake e rātou ko te kōhamo ki ahau,

kāhore hoki te aroaro;

heoi i te wā e hē ai rātou, ka kī mai rātou,

‘Whakatika ki te whakaora i a mātou.’

28 Kei hea rā ōu atua i hangā e koe mōu?

Kia whakatika rātou, ki te mea ka ora koe

i a rātou i te wā e hē ai koe.

Rite tonu hoki ki ōu pā

te maha o ōu atua, e Hūrā.

29 "He aha te mea e totohe ai koutou ki ahau?

Kua mahi kē koutou katoa i te kino ki ahau,"

e ai tā Ihowā.

30 "Maumau whiu noa ahau i ā koutou tamariki;

kīhai rātou i ākona.

Ko tā koutou hoari nāna i kai ō koutou poropiti,

i pērā anō me tā te raiona kai kino.

31 "E te whakatupuranga nei, whakaaroa te kupu a Ihowā!

He koraha rānei ahau ki a Īharaira,

he whenua pōuri kerekere?

He aha tāku iwi i mea ai, ‘Kua matara mātou;

heoi anō ō mātou taenga atu ki a koe’?

32 E wareware rānei te kōtiro ki āna whakapaipai,

te wahine mārena hou ki ōna whītiki?

Ko tāku iwi ia kua wareware ki ahau,

e kore ngā rā e taea te tatau.

33 Tāu mahi ki te whakapai i tōu ara hei rapunga i te aroha!

Nā, kei te whakaako koe i ngā wāhine kikino anō hoki ki ōu ara.

34 Kua kitea anō ki ngā remu o ōu kākahu

te toto o ngā wairua o ngā ware harakore.

Kīhai i kitea e ahau i te wāhi i pakaru ai,

engari i runga i ēnei katoa.

35 Heoi, kei te kī nā koe, ‘He harakore nei ahau;

he pono e tahuri kē atu ana tōna riri i ahau.’

Nanā, ka whakawā ahau i a koe,

mō tāu kīanga, ‘Kāhore ōku hara.’

36 He aha koe i kōpikopiko rawa ai,

i mea ai kia pōkaia kētia he ara mōu?

Ka whakamā anō koe ki Īhipa,

ka pērā me koe i whakamā rā ki Ahiria.

37 Inā, ka haere atu anō koe i reira,

i runga anō ōu ringa i tōu mātenga,

nō te mea kua paopao a Ihowā ki ōu whakawhirinakitanga,

e kore anō koe e whai wāhi i ēnā."