Jeremias 12

1 Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili. 2 Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich. 3 Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití. 4 Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho. 5 Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu? 6 Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky. 7 Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho. 8 Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím. 9 A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu. 10 Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější, 11 Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal. 12 Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo. 13 Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova. 14 Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich. 15 Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho. 16 Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého. 17 Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.

Ka Uiuia e Heremaia a Ihowā

1 Tika tonu koe, e Ihowā,

ina totohe ahau ki a koe;

otiia, kia kōrerotia e ahau ki a koe ngā whakaritenga.

He aha i whai pai ai te ara o te hunga kino?

He aha i noho hūmārie ai te hunga katoa

he nui rawa nei tō rātou tinihanga?

2 Whakatōkia ana rātou e koe, āe rā kua whai pakiaka rātou;

kei te tupu ake, āe rā kua whai hua;

i ō rātou māngai e tata ana koe;

i ō rātou whatumanawa ia kei tawhiti koe.

3 Otiia e mōhio ana koe ki ahau, e Ihowā,

kua kite koe i ahau, e whakamātautau ana hoki koe i tōku ngākau ki a koe.

Tōia mai rātou ānō he hipi e patua ana,

motuhia atu rātou mō te rā o te parekura.

4 Kia pēhea te roa o te whenua ka tangi nei,

o te otaota o ngā māra katoa ka maroke nei?

Hei mea mō te kino o ōna tāngata,

kua pau ōna kararehe me ngā manu;

nō te mea i kī rātou,

"E kore ia e kite i tō tātou mutunga iho."

Ka Whakautu a Ihowā ki a Heremaia

5 "Nā, mehemea i rere koe i roto i te hunga haere i raro,

ā, ka ngenge i a rātou,

ka pēhea rā tāu whakataetae ki ngā hōiho?

Nā, ahakoa ū tōu noho i te whenua rangatira,

ka pēhea rā koe i te whakapehapeha o Horano?

6 Ko ōu tuākana nei hoki, ko ōu tēina, me te whare o tōu pāpā,

kei te tinihanga ki a koe,

ko rātou anō kei te karanga nui i muri i a koe.

Kaua e whakapono ki tā rātou,

ina kōrero pai ki a koe.

7 "Kua mahue i ahau tōku whare,

whakarērea ake tōku kāinga pūmau;

tukua ana e ahau te wahine i arohaina

e tōku wairua ki te ringa o ōna hoariri.

8 Ko tōku kāinga tupu,

tōna rite ki ahau kei te raiona i roto i te ngahere.

Hāmama ana ia ki ahau;

nā reira kino iho ahau ki a ia.

9 Ko tōku kāinga tupu, ki ahau

he rite ki te manu kōtingotingo;

hei hoariri mōna ngā manu i tētahi taha, i tētahi taha.

Haere mai koutou, huihuia mai ngā kīrehe katoa o te pārae,

mauria mai ki te horo kai.

10 Mōtī ake tāku māra wāina i ngā hēpara tokomaha,

kua takatakahia e rātou tōku wāhi,

kua meinga hoki e rātou tāku wāhi

i matenui ai hei koraha, ururua rawa.

11 Kua meinga e rātou hei ururua,

ā, i a ia e ururua nei, tangi ana ia ki ahau.

Kua ururua katoa te whenua,

nō te mea kāhore he tangata e mahara ake ana tōna ngākau.

12 Kua tae ngā kaipāhua

ki ngā wāhi tiketike katoa o te koraha;

ka kai hoki te hoari a Ihowā

i tētahi pito o te whenua ā tae noa ki tētahi pito o te whenua;

ki ngā kikokiko katoa kāhore he maunga rongo.

13 He wīti tā rātou i rui ai, he tātarāmoa tā rātou i kokoti ai;

kua whakamamae rātou i a rātou, ā, kāhore he pai ki a rātou.

Ka whakamā anō koutou ki ā koutou hua

i te riri o Ihowā ka mura nei."

14 Ko te kupu tēnei a Ihowā: "Mō ōku hoa tata katoa e kino nei, kua pā nei ki te wāhi tupu i hoatu e ahau mō tāku iwi, mō Īharaira: Tēnei ahau te huhuti atu nei i a rātou i runga i tō rātou whenua, ka hūtia atu anō e ahau te whare o Hūrā i waenganui i a rātou. 15 Ā tēnei ake, kua mutu tāku huhuti atu i a rātou, ka hoki ahau, ka aroha ki a rātou, ka whakahoki anō i a rātou ki tōna wāhi, ki tōna wāhi, ki tōna whenua, ki tōna whenua. 16 Ā tēnei ake, ki te ako mārie rātou ki ngā ara o tāku iwi, ā, ka oatitia tōku ingoa, arā, ‘E ora ana a Ihowā,’ ki te pērā rātou me rātou i whakaako rā i tāku iwi kia oatitia a Paara; kātahi ka hanga rātou ki waenganui i tāku iwi. 17 Tēnā ko tēnei, e kore rātou e rongo, kātahi taua iwi ka hūtia rawatia atu e ahau, ka whakangaromia," e ai tā Ihowā.